Možná i vaše půda ukrývá nějaký ten starobylý skvost, starou skříň či komodu po prarodičích, se kterou se nechcete rozloučit, která ovšem má již také něco za sebou.
Pokud chcete takový vzácný kus nábytku, k němuž navíc třeba máte i osobní vztah, znovu oživit, bude nezbytné provést restaurační zásah, který by mu vrátil jeho bývalý lesk a slávu. Uvidíte, že stará skříň či komoda znovu nabude svého kdysi zašlého kouzla a na vás hned dýchne duch starých dobrých časů.
Skříně a komody na rozdíl od stolů nebo židlí prošly v průběhu dějin velkými změnami. Jejich využití bylo sice stále stejné – sloužily vždy k ukládání věcí, zejména oděvů. Zvláště v 18. století se však staly také symbolem bohatství a společenského postavení svého majitele. Byly proto umisťovány na viditelném místě v domě, například v salonu, kde se odehrával společenský život. V té době se také ujímá označení komoda. Díky své konstrukci vyžadují skříně, a zejména komody, poměrně mnoho restaurátorských zásahů, které se používají výhradně u těchto kusů nábytku.
Například u posuvných částí je třeba vyměnit vodicí lišty, případně zarážky. Stává se, že boky zásuvek sesychají, čímž vznikají praskliny. Dveře je někdy nutné znovu osadit nebo zasklít. Výjimečně se stává, že se nevyhneme rozebrání a následnému slepení celé kostry skříně či komody. Vlivem vlhkosti se může stát, že vrchní deska prádelníku či komody praskne. Pokud se prasklina objeví ve spáře, v níž jsou dvě části desky spojeny, mohou se prostě znovu slepit a stáhnout. V případě, že prasklina vznikne jinde, musíme desku opravit pomocí tzv. mašlí.
Dalším problémem, který může nastat u skříní, komod či prádelníků, je chybějící konzolová noha. Konzolová noha se začala vyrábět na počátku 18. století a její konstrukce se podstatně nezměnila. Chybějící konzolovou nohu je možno vyrobit podle tvaru některé ze zbývajících původních noh. Pokud ovšem chybí všechny nohy, je třeba vyhledat odborníka, který určí správný tvar a styl tak, aby byl zachován jednotný ráz nábytku. Častým jevem je rovněž opotřebení zarážek zásuvek a vodicích zásuvkových lišt. Signálem k výměně těchto zarážek či vodicích lišt je zadrhávání zásuvek. Pokud tuto opravu neprovedeme včas, může dojít k celkovému znehodnocení daného kusu nábytku.
Dna zásuvek se v 18. a 19. století vyráběla z několika kusů. Jelikož dřevo vždy sesychá příčně, můžeme se často setkat s tím, že se po seschnutí části dna původní slepený spoj rozestoupil a vznikla tak mezera. Dno pak musíme vyjmout a mezeru znovu slepit. Poté zásuvku znovu sestavíme.
Také dveře skříní často trpí rozličnými závadami. V případě zasklených dveří to často bývá rozbité sklo. Dveře také mohou drhnout nebo jsou zkroucené. Setkat se můžeme rovněž s poškozenými profily nebo dřevořezbami. Poškozeny mohou být i kovové součásti, jako jsou závěsy, západky, zámky. V nejzávažnějších případech je třeba celé dveře znovu vyrobit a vyměnit. Pro většinu případů však postačí řada postupů, pomocí nichž lze závadu odstranit.
Například u lehce pokroucených dveří, které se nedovírají, můžeme použít techniku „půl na půl“ (zpola odebrat, zpola doplnit). Podobně jako skříně nebo komody lze restaurovat také psací stoly, židle, ale třeba i starobylé hodiny. Pokud si s restaurováním starších kusů nábytku nevíte sami rady, určitě se můžete obrátit na restaurátorské firmy. V knihovnách či knihkupectvích jsou k dostání rovněž knihy, které se tomuto tématu podrobně věnují.
Nezapomeňte, kvůli nešetrným zásahům amatérů může dojít k závažnému a nevratnému poškození nábytku. Pokud si nejste jisti, je proto mnohdy lepší vyhledat pomoc odborného restaurátora. Větší pozornost bychom také měli věnovat prevenci a správnému ošetřování a udržování nábytku.
