Při renovaci koupelny se musíme rozhodnout, zda pokládat na původní keramiku, nebo starý obklad úplně odstranit. Rozhodujícím kritériem je kvalita podkladu a finance.
Odstranění původní dlažby a obkladů
Nejlépe je, pokud použijeme kladivo a majzlík, jímž postupně směrem od spáry materiál odlupujeme. Razantněji lze postupovat s pomocí bouracího kladiva – zde je nutné pracovat opatrně, abychom nepoškodili stěny. Keramiku je nutné dostat dolů důkladně, aby se před námi objevil čistý a rovný podklad. Rozhodující bude, čím byla keramika přilepena, a na jaký podklad.
Podklady a omítky
K nejčastějším podkladům patří vápenocementové omítky, sádrokarton či umakart. Veškeré tyto podklady musíme upravit tak, aby byly před pokládkou pevné, nedrolivé, bez prostupující vlhkosti, zbavené mastnoty, prachu a jiných volných částic.
Vápenocementové omítky jsou jedním z nejběžnějších podkladů, se kterými se můžeme setkat. Pokud je jejich povrch drolivý a s trhlinami, raději jej odstraňte. Dále aplikujte vyrovnávací stěrku a použijte lepicí tmely na cementové bázi. Široký sortiment lepicích tmelů, vyrovnávacích stěrek a dalších přípravků stavební chemie získáte pod značkou LB Ceramic System v prodejnách s keramickými obklady a dlažbami.
Sádrokarton je velice jednoduchým a oblíbeným stavebním materiálem. Jako každý materiál obsahující sádru má i sádrokarton vysokou nasákavost. Je proto bezpodmínečně nutné před pokládkou penetrovat. Penetrace uzavře póry na povrchu a nedojde k odsátí vody z vrstvy naneseného lepicího tmelu. Bez penetrace podkladu hrozí opadání použité keramiky.
S umakartem se běžně setkáváme v koupelnách panelových domů. Pokud jej není možné vybourat, můžeme jej alespoň opticky zlikvidovat. Po odmaštění ošetříme kontaktním můstkem (PE 204) a na takto upravený umakart můžeme lepit keramický obklad flexibilním lepidlem (například AD 530). Pro spárování je nutné využít flexibilní spárovací hmotu GF.
Jak nalepit nové na staré
Levnější, méně pracnou a rychlejší metodou je položení nové keramiky na původní obklad. Musí však být splněna základní podmínka, a to ta, že původní dlažba nebo obklad má být bez trhlin a musí perfektně držet na podkladu. Zdali pod původním obkladem nejsou dutiny, odhalíme poklepem. Narazíme-li na dutý zvuk, je třeba původní materiál odstranit – i pokud máme pocit, že je stávající obkladačka odlepena jen z části. Po vybourání se nepoužívá pro vyrovnání výškového rozdílu odstraněný materiál. Použijeme speciální vyrovnávací cementové směsi, na něž lze po několika hodinách lepit nový obklad nebo dlažbu.
Při pokládání nového materiálu na původní je nutné dodržet několik základních pravidel. Podklad odmastíme, odmaštěný povrch penetrujeme přechodovým můstkem PE 204 (pro umakart, sklo, lepení dlažby na dlažbu). Na vytvrzený přechodový můstek lze přímo pokládat keramické dlaždice a obkladačky nejlépe flexibilním lepidlem a spárovací hmotou. Způsob kladení původních obkladů nebo dlažeb nás nemusí nijak omezovat, novou keramiku můžeme lepit bez ohledu na původní spáry a formáty.
Velmi podstatná je při pokládce nového materiálu volba správného lepicího tmelu. Můžeme říci, že je základem úspěchu celé pokládky. Ušetřit v tomto případě znamená většinou prodělat. Lepicí tmel je nutné vybírat podle druhu dlažby (slinutá, nasákavá) prostředí (terasa, podlahové vytápění) a podkladu (beton, dřevotříska).
Pokud sdělíte všechny podrobnosti, odborníci v prodejnách s keramikou nabídnou lepidla na cementové bázi (lepidla flexibilní nebo standardní) nebo lepidla speciální určená zejména pro lepení keramiky na kov nebo na pružné materiály jako je dřevotříska, sololit, překližka a jiné. Flexibilní lepidla jsou nutností i na plochy s podlahovým vytápěním nebo na terasy.
