Kategorie

Raiffeisen Styl: Spolupráce s architektem musí být dialog

Studio Olgoj Chorchoj, které se podílelo na vypracování návrhů pro Raiffeisen Styl, patří mezi nejznámější a nejúspěšnější česká designérská studia. Je spojeno především se jmény Michala Froňka a Jana Němečka, s nimiž jsme měli možnost hovořit.

Čím vás zaujal projekt Raiffeisen Styl? Jan Němeček: Líbilo se nám, že by tento projekt mohl lidem ukázat, že se věci dají řešit koncepčně. Že by při rekonstrukci bytu nemělo jít jen o „styling”, ale i o odvahu změnit dispozice. Michal Froněk: Každý na trhu hledá, jak být zajímavý, jiný, jedinečný. A tento záměr nám přišel jako kultivovaný způsob, jak navnadit lidi, kteří chtějí stavět.

Proč by si lidé měli najmout architekta? Jan Němeček: Přestavba je hlavně o odvaze pustit se do radikálních kroků a právě architekt může pomoct nalézt pro určitý byt jiný řád – na který si jeho obyvatelé sice možná budou muset zpočátku třeba zvykat, posléze ale zjistí, že to je mnohem příjemnější a praktičtější. Pokud se navíc pouštíte do přestavby či rekonstrukce, měli byste především vědět, co od bytu očekáváte, co vám na něm nyní vadí. Stanovit si potřeby, které nejsou dostatečně naplněny. A právě v tom může architekt hrát nezastupitelnou úlohu, protože má určitý rozhled. Michal Froněk: Nejde jen o to, že se lidé musí naučit přijímat koncept, který jim architekt nadiktuje, ale také o to, že stavění musí mít určitý řád. Lidé byli zvyklí dělat si přestavby svépomocí, jako podle receptáře. Jen slyšeli o tom, že existuje statik, určité normy, stavební povolení.

Co je při spolupráci klienta a architekta nejdůležitější? Jan Němeček: Návrh, který jsme vytvořili v rámci projektu Raiffeisen Styl, byl v podstatě konceptem, příjemným cvičením z dispozic. Nejdůležitější při práci architekta je ale dialog. Architekt si musí v dialogu s klientem ujasnit, jaké jsou už zmíněné priority, neboť ty má každý jiné: pro někoho to je pocit z prostoru, pro jiného naopak dostatek různých polic. Architekt by také měl dbát na to, aby se myslelo dopředu – například aby se počítalo s tím, že za tři roky bude v dané rodině malé dítě, nebo že se rodina bude muset naopak starat o starou maminku apod. Měl by tak za klienta myslet v jiných dimenzích. Nejprve probrat, jaké jsou priority, a teprve poté by se měl ptát, kolik je na rekonstrukci peněz.

Mění se povědomí o práci architektů? Jan Němeček: Ano, protože se mění celá společnost, a na to samozřejmě architektura a design reagují. Svůj význam mají i časopisy, literatura, ale třeba i značka IKEA, která k nám vnáší vkusný střední proud. Špičkový design tady totiž byl po celou dobu, ale právě onen střední proud byl problémem. Tady ale stále zůstáváme jen u stylingu, nejde o odvahu měnit věci koncepčně, byť to samozřejmě není vždy proveditelné – třeba pokud lidé nebydlí ve vlastním bytě, jsou tyto zásahy často téměř nemožné.

Jak vznikl Olgoj Chorchoj? Jan Němeček: Začali jsme ještě na škole, kde jsme s Michalem Froňkem studovali ve stejném ateliéru design. Tam jsme zažili i ostrý přelom, kdy po revoluci odešli staří profesoři, přišel například Bořek Šípek a další a na škole se na všechno zcela obrátil pohled. Už tehdy jsme začali s interiéry, postupně jsme získávali víc a víc zakázek, rozšiřovali jsme se. Dnes jsme volné sdružení, na věcech děláme kolektivně, i autorství je kolektivní.

Přesto je Olgoj Chorchoj spojován především s vámi a Michalem Froňkem. Jak se vám pracovalo ve dvojici? Jan Němeček: Jsme oba dost jiní, což je jeden z důvodů, proč jsme spolu mohli tak dlouho vydržet. Michal obvykle vždy přinášel ty zásadní podněty, já jsem zase ten techničtější typ, byť jsme si tyto role samozřejmě prohazovali – jeden vždy přijde s nějakou ideou a ta se poté rozvíjí.

Název si studio Olgoj Chorchoj vypůjčilo od legendárního mongolského červa. Navrhuje šperky a nábytek, pracuje se sklem, v poslední době se ale čím dál více zabývá architektonickými návrhy a rekonstrukcemi domů a bytů.

ab
ab
ab
ab
ab