Využívání však přesto není žádnou novinkou, neboť výrobky z korku používali už obyvatelé Starověkého Řecka 700 let před Kristem. Korek je tichý, měkký, teplý, pružný. Má výborné izolační schopnosti jak zvukové, tak tepelné. Odolává mechanickému tlaku, plísním i chemikáliím. Působí protialergicky a je antistatický. 1cm 3 korku obsahuje kolem 40 milionů mrtvých buněk, které jsou naplněny plynem, podobným vzduchu. Stěny buněk tvoří celulóza, suberin a vosk. Z této skutečnosti vyplývá řada fyzikálně-mechanických vlastností korku, díky kterým je tolik oblíbený. Ve srovnání se dřevem je méně náročným a přitom stále nedoceněným materiálem na podlahy. Do koupelny je dokonce vhodnější, než dřevo. Korková podlaha je jednoznačně nejteplejší podlahou, jakou známe. Vzhledem k tomu, jak je pružná, můžeme říci, že doslova hýčká naše klouby. Navozuje pocit tepla a pohody.
Quercus suber
Korek se získává z kůry dubu korkového (Quercus suber), který se vyskytuje ve Středomoří, na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe. Strom dosahuje výšky kolem 20 metrů, kmen a větve jsou různě pokřivené. Vnější kůra, ze které se vyrábí přírodní korek, je tlustá až 10 cm.První sklizeň korkové kůry se koná obvykle tehdy, když kmen dosáhne 70 cm a výšky asi 120 cm a spočívá v oloupání vnější kůry, tzv. borky. Nejvhodnější doba je od května do srpna.
Dvě století let produkce
Korek se sklízí v pravidelných intervalech , zpravidla devítiletých, aby strom mohl zdravě růst a dožít se svých 500 let. Z toho přibližně 200 let může vydávat korek. Kůra první sklizně má velmi nepravidelnou strukturu a říká se jí „panenský korek“. Po devíti letech následuje druhá sklizeň .Při ní získáme tzv. „reprodukční korek“, který má už takové vlastnosti, že se hodí na korkové podlahy. Z třetí sklizně , které se říká Amádia lze získat korek vysoké kvality, který je vhodný na výrobu zátek. Sklizeň a zpracování korku se řídí velmi přísnými pravidly, v některých zemích je dokonce upravena zákonem.
Jak na korkové podlahy
Do obchodů se dodává korek nejen přírodní, ale také barevný. Z korkových dlaždic se tak dají vyskládat na podlaze, nebo na zdi nejrůznější obrazce. Na podlaze ovšem vyžaduje precizní přelakování jako ochranu proti vlhkosti a špíně. Nejvhodnější jsou dvě vrstvy laku, které vytvoří na korku monolitní povrch s uzavřenými spárami, které nepropustí vodu, byť by na něm stála. Lakují se i korkové dlaždice. Tady je potřeba přelakovat i spáry mezi jednotlivými dlaždicemi, aby do nich nezatékala voda. Podlahový korek musí mít specifickou hmotnost, na první pohled je silnější než obkladový. Rozhodně není vhodné používat obkladovou dlaždici místo podlahové. Velmi levnému korku je také lépe se vyhnout.
Korek – velký konkurent dřeva
Korek se ovšem používá nejen na výrobu podlahových dlaždic, obkladů, nebo zátek. V současnosti má v oblasti bydlení daleko širší využití. Často se používá ve stavebnictví jako zvuk izolující podklad pod keramické podlahy a podlahy z tvrdého dřeva. Je vhodný pro celou škálu dalších způsobů využití od izolace stěn přes těsnicí mezikusy až po antivibrační podložky. Můžeme jej využít také jako obklady stěn, a to nejen do interiéru - např. architekti barů a vinných sklepů rádi používají korek na povrchy, k čemuž se využívá panenská kůra laminovaná na pevném podkladě a nařezaná do nástěnných panelů. Mimo interiérových či praktických doplňků, jakými jsou třeba prostírání nebo nástěnky, se z něj zhotovují i méně obvyklé doplňky. Výrobci svíček dělají z korku misky pod svíčky. Stejné misky, ale větší, se používají jako květináče. Z korku se také zhotovuje nábytek, jako jsou židle, stoly, taburety, nebo se také využívá (tzv. korková kůže) k jeho potahování.
