Zatím jen část populace využívá svého bytu k práci doma. Počítač umožňuje spojení s celým světem a proto není třeba mrhat část dne na dojíždění za dalekou prací na druhém konci města či dokonce v sousední obci. Má to ovšem i své stinné stránky. I to nejindividuálnější povolání v sobě totiž chová zárodek týmové práce.
Žádné povolání není oddělené od ostatních lidských činností. Práce doma sice člověka osvobozuje od neschopných šéfů hojících si na svých podřízených komplexy méněcennosti, na druhou stranu ale přináší určitou společenskou izolaci, která se může po čase promítnout i do kvality odvedeného díla.
K výkonu mnohých povolání si vystačíme pouze s počítačem
Život bez šéfa
Pracovat doma přináší tu nejvyšší výhodu: osvobození od svazujících intrik pracovních týmů a šikanování šéfa. Nevýhodou je kromě odtržení od společenského života "jen" to, že naše práce zabírá přece jen část našeho bytu, a to i za předpokladu, že k výkonu svého povolání potřebujeme "pouze" počítač, případně psací stůl a knihovnu. Je dobré, vyhradit si pro svou práci samostatný prostor. Do této místnosti přicházíme ráno s elánem a odcházíme z ní příjemně unaveni s pocitem dobře vykonané práce bez zbytečného tlachání a jiných prostojů.
Obklopte se při práci vším, co máte rádi
Pracovna hrou
Aby nás naše domácí pracovní prostředí kladně stimulovalo, nezařizujme si nikdy místo výkonu svého povolání jako pracovnu, ale jako maskovanou pracovnu. Kromě nábytku nezbytného k našemu povolání si tuto místnost vybavme vším, co je nám příjemné. Výčet takových příjemností je zbytečný vzhledem k nekonečné rozmanitosti lidských zálib. Svobodu, kterou získáme tím, že jsme svými vlastními pány ve vlastním bytě, nám nic nevynahradí. V blízké budoucnosti to bude jedna z oáz ve stále se prohlubujícím pracovním stresu. Ten je způsobován nikoli pracovními nároky, ale tím, že na rozhodujících pozicích u nás velmi často vládnou ti, kteří jsou nejméně schopní. Je to kombinace toho, čemu Alexis de Tocqueville říkal tyranie většiny či tendence k podprůměru, a zvláštních východoevropských poměrů, kde se stále nechápe, že kapitalismus nespočívá v drancování druhých, ale ve využívání jejich tvůrčího potenciálu. Do té doby, než i v České republice budou kapitalismus a demokracie skutečně doma, uchylme se do tuskula našich bytů, abychom zde mohli pracovat bez překážek, jež nám kladou naši (naštěstí již bývalí) šéfové.
