Postel je jediným kusem nábytku, který používáme v horizontální poloze. Tvrzení, že postel je zasvěcena dvěma bohům Erótovi (lásky) a Thanatovi (spánku,) by bylo víc než banální, kdyby bylo více v obecném povědomí, že tato součást našeho bytu je nejvíce "existenciálním" nábytkem.
V posteli se dříve odehrávala všechna dějství lidského života od narození přes zplození potomka až po vlastní smrt. První a poslední fázi převzaly porodnice a nemocnice, stále však v posteli spíme a milujeme.
Své posteli zpravidla moc pozornosti nevěnujeme, přitom je to učiněný poklad
Přehlížený poklad
Existuje něco, co bychom ve svém bytě více přehlíželi? Postel jistě nestavíme do středu bytu, naopak se snažíme, aby zabírala co nejméně místa. Než se na ní odebereme, většinou zhasneme, takže jen málokdo dokáže popsat tvar a charakter své postele. Když ráno vstaneme, ani jí nevěnujeme pohled plný vděčnosti. Vždyť nás konejšila ve svém náručí plném lůžkovin, možná dokonce prachového peří a my jí ani v duchu nepoděkujeme, že díky ní se na nás snesl spánek právě ve chvíli, kterou se nám nikdy nepodaří zaregistrovat. Je to přehlížený poklad, který umožňuje vyměnit denní vertikálu našeho všedního hemžení za noční a vlastně sváteční horizontálu. Vždyť postel sama je horizontála, která nám umožní tu podivuhodnou polohu našeho těla, kdy se špičky našich nohou octnou téměř v jedné rovině s naší hlavou. Bez postele bychom takovou akrobacii, která je zároveň přirozenou polohou, nesvedli.
Postel bez obrazu je jako spánek bez zavřených víček
Anděl nad pelestí
Váhu a důstojnost, přikládané dříve posteli, vyjadřoval, zejména na vesnicích, obraz (pravda, zhusta kýčovitý) anděla či Panny Marie s Ježíškem. Básník Jan Hanč napsal, že je důležité, jaký obraz člověku v dětství visel nad postelí. Když se ráno probouzím, pohlédnu do niky, kde visí uprostřed tetraptych žen v kosmicko-erotických pózách od Josefa Váchala, vlevo a vpravo od Váchala visí dva dřevoryty od Františka Bílka – jeho ilustrace k básním Otokara Březiny. To jsou mí andělé nad pelestí, má radost a povzbuzení do sebekalnějšího a sebebeznadějnějšího dne. Proč celá ta "rozprava" o vertikálním a horizontálním nábytku? Protože postel bez obrazu, bez fotografie, nejsou-li, aspoň bez reprodukce či plakátu je vlastně jen hololůžkem. Takovým, který se jako v Indii v těch nejchudších příbytcích odklidí a primitivní podlaha se opláchne vodou z hadice. Postel bez obrazu je jako spánek bez zavřených víček.
