Poslední dobou se naštěstí dostávají ve veřejném prostoru ke slovu i budovy, které přestože stály jakoby uprostřed dění, byly jakoby zapomenuty. Připomeňme si pár těch nejzajímavějších, a to především jejich ne vždy šťastnou historii, kterou bychom neměli zapomínat.
Šlechtova restaurace
Budova původně známá jako Královská dvorana se nachází v Královské oboře, tedy Stromovce. Stavba započala v roce 1688 a dokončena byla o pět let později, tedy roku 1693. Dvorana byla postavena v raně barokním stylu a sloužila jako zdroj zábavy pro pražskou elitu. O století a pár přestaveb později byla dvorana zpřístupněna veřejnosti a o další století později převzal dvoranu podnikatel Václav Šlechta a „Šlechtovna“ se stala cílem mnoha lidí z různých společenských vrstev jako místo odpočinku i řady společenských událostí.
Samotný Václav Šlechta zemřel na infarkt poté, co odmítl v roce 1950 svěřit svou vzniklou restauraci do rukou podniku Hotely a restaurace hl. m. Prahy. Tím začala pomalý úpadek místa, ke kterému přispělo k tomu několik faktorů. Nejprve přestavba na pivnici v 50. letech minulého století a následně povodně v roce 2002, které Šlechtovu restauraci ponechaly v zuboženém stavu. K restaurování a citlivé revitalizaci vedla dlouhá cesta, nicméně dnes s odhadem nákladů na revitalizaci ve výši 150 mil. Kč začíná stavba nabývat své původní podoby.
Obchodní dům Máj: kvalitní architektura pod slupkou konzumu
Obchodní dům Máj na Národní třídě byl postaven v 70. letech minulého století. Navržen byl trojicí architektů z Libereckého kraje ze stejného ateliéru, kterým bal navržen například vysílač na Ještědu. Autoři museli návrh podoby budovy několikrát pozměnit, aby vyhovoval stanoveným podmínkám. Například budova nesměla převyšovat své okolí a původní název „Prior 02“, který byl odvozen od faktu, že se jednalo o druhý pražský obchodní dům po Kotvě otevřená o dva měsíce dříve, zněl příliš metropolitně.
Samotná budova byla postavena švédskou firmou, což v té době bylo velkou raritou. Od roku 2006 je Máj památkově chráněným objektem a vedle vysílače na Ještědu jednou ze dvou českých staveb, které londýnské nakladatelství Phaidon Press uvádí jako příklad světové architektury. Po roce 2000 se rozpoutala živá debata vyvolaná společností Tesco, která požadovala po magistrátu Prahy, aby byla budova zbourána pro svou nemodernost. K samotné demolici sice nedošlo, ale budova se dočkala necitlivé rekonstrukce, při které byl jakýkoliv její vztah k prvorepublikovému funkcionalismu znehodnocen a jméno bylo změněno na „My“, tedy takové, jaké nesou všechny obchodní domy patřící Tesco.
Pražská tržnice: nejmodernější areál své doby
Pražská tržnice nacházející se v Holešovicích je památkově chráněný areál, byť se tak na první pohled nemusí zdát, jelikož většina secesních a neorenesančních budov z konce devatenáctého století je zakryta množstvím menších stánků nabízejících nepřeberné množství zboží všeho druhu. To se má však brzy změnit. Plánují se rozsáhle změny, které mají tomuto místu dát opět řád a ucelenou podobu, a již dnes se můžete jít do Tržnice zastavit například v nedávno vniklém moderním podniku Burza #4. Původně byla Pražská tržnice Ústředními jatky královského města Prahy a od dnešní podoby se velmi lišila. Na západní části tohoto areálu se nacházely koleje železniční vlečky dovážející dobytek, na východní části se prováděly porážky, uprostřed byla situovaná tržnice a jateční burza. K areálu dokonce patřil i hostinec pro zaměstnance.
Celé naplánování tohoto rozsáhlého objektu a výstavba včetně kolejí, vodárny, kanalizace a všech budov, které se tam nacházejí, trvala pouze dva roky, což obzvlášť v porovnání s dnešními standardy je doslova neuvěřitelné. Samotná jatka byla zrušena až v 80. letech 20. století kvůli nedostatečným hygienickým podmínkám a po revoluci v 90. letech nabyla tržnice bohužel té podoby, kterou známe dnes – a která také naštěstí již postupně mizí.
Transgas: bez ohledu na hlas rozumu
Transgas, nebo také Plynárenské řídící centrum byl komplex tří budov postavených v brutalistickém stylu v 70. letech minulého století. Cílem brutalismu je zapamatovatelný obraz stavby, zvýraznění konstrukce a jasné vyjádření materiálu, který je přírodní a ke kterému proto patří přírodní beton, přírodní ocel (z níž je neobvykle celá kostra budovy), a přírodní kamenné kostky, které se na budově Transgasu nacházely. Když se Československo zavázalo k přepravě plynu ze SSSR na západ, bylo potřeba vybudovat moderní řídící centrum. Architekti se rozhodli pro brutalistický styl v politicky uvolněnější době, kdy bylo možné použít i tento západní nejmodernější styl, a budova se tak nechtěně stala symbolem „ošklivé“ západní architektury.
Pro některé byl Transgas nejvýznamnějším znakem českého brutalismu, pro jiné jen nevhodnou budovou vyčnívající ze svého okolí. Prodej této rozporuplné budovy soukromé firmě definitivně rozhodl o jejím osudu a od března 2019 je Transgas demolován s cílem vytvořit na jeho místě kancelářské centrum. Architekt Václav Aulický se k demolici několikrát vyjádřil jako ke zbytečné, jelikož potenciál stávající budovy mohl být ještě využit.
