Na místě s jedním z nejzajímavějších panoramatických výhledů na Brno vznikla pozoruhodná stavba z ateliéru architekta Zdeňka Fránka. Jde o vilu projektovanou pro jeho sestru a sourozenecký vztah se odráží i v pojetí staveb. Ve spodní části parcely, na ulici Kamenná, totiž stojí pětipodlažní polyfunkční budova, kde sídlí Fránkův ateliér, na horním konci parcely — pod vrcholkem Červeného kopce — je soukromá vila.
Oba domy kromě společného pozemku spojují ještě další skutečnosti: absolutní nadmořská výška jejich atik je u každého domu stejná, aby ani jeden z domů nepřevyšoval ten druhý. Domy spojuje i stavební materiál, z něhož jsou postaveny a také je realizovali titíž řemeslníci. Fránkův projekt vznikal dva roky a realizace trvale dalších osm let.
Vzhůru severním svahem
Od dolního domu k vile ve svahu stoupá zahrada s meruňkovým sadem a orientace samotné parcely představuje pro architekta výzvu, jde totiž o severní svah, což pro obytný dům znamená problém se světlem. Stavba je z monolitického železobetonu a zdiva, všechny podlahy v interiérech jsou z travertinu s podlahovým vytápěním, vodu ohřívají sluneční kolektory umístěné na střeše domu. Objektu tvarově dominuje na jedné straně mohutný válec, který se směrem vzhůru mírně kónicky rozšiřuje a na nějž navazuje hranolová hmota další části domu.
Když vystoupáme zahradou, dostaneme se k vratům, jež vedou do suterénu domu. V něm se nachází garáž, kotelna a tělocvična a můžeme se jím po schodišti dostat do hlavní obytné části domu v prvním nadzemním podlaží. To je rovněž dostupné po chodníku, který se spirálovitě vine kolem tělesa válce. Za domem, kde pokračuje severní svah k vrcholu kopce, je překvapivě osluněná terasa s malým bazénem a venkovním posezením.
Společně u krbu
Dominantou interiéru domu je velký obývací prostor (s přilehlým kuchyňským koutem), který zaujímá dvě podlaží. Problém světla na severním svahu Zdeněk Fránek v tomto místě řeší průběžným prosklením v koruně rozšiřujícího se válce. Obyvatelé domu tak mají zaručen nejen unikátní panoramatický výhled v úrovni druhého nadzemního podlaží, ale i dostatek světla. To je do hlavního obývacího prostoru (označení pokoj opravdu v tomto případě jaksi „nesedí“) přiváděno i prosklenou stěnou ze strany terasy.
Celá místnost působí po všech stránkách neobvykle. Kuchyňský kout je oddělen od hlavní části lehkou nerezovou sítí, aby byl zachován výhled na město i z úrovně prvního nadzemního podlaží. V centru obytného prostoru jsou krbová kamna, která plní skutečnou funkci „rodinného krbu“. Společenská část domu je totiž ve srovnání s „intimní“ zónou naddimenzována, počítá se s tím, že rodina tráví většinu času společně. Podle zkušeností je krb navíc opravdu praktickou záležitostí, protože jím lze rychle ohřát celý prostor v době, kdy ještě není topení v plném provozu. Kromě obytné haly je v tomto podlaží oddělená garsonka pro staršího syna.
Do druhého podlaží se z hlavní obytné haly nestoupá po schodišti (to se kromě suterénu v domě nevyskytuje), ale po spirále, která zevnitř obtáčí polovinu železobetonového válce. Odtud si lze vychutnávat panoramatický výhled na Brno — od pohledu na pavilony výstaviště přes vilovou čtvrť, dominanty Špilberku a Petrova až po oblast Poříčí —, je ale odtud i přístup do pracovny a ložnice. Rovná střecha není na objektu téměř patrná a jsou na ní umístěny sluneční kolektory.
Spojení genia loci a architektury
Dům architekta Zdeňka Fránka má v kontextu brněnské architektury zvláštní postavení. Na rozdíl od většiny pozoruhodných novostaveb, které se vyrovnávají s funkcionalistickým odkazem nebo na něj rovnou navazují, se Fránek tomuto zařazení vymyká. V recenzích a ohlasech na jeho vilu na Červeném kopci se mluví o „barokním principu pojetí prostoru a hmoty“, o dokonalém spojení genia loci a architektury nebo o „plastickém klenotu brněnské porevoluční architektury“. I laikovi je při pohledu na tuto stavbu ihned jasné, že jde o architektonický tvůrčí čin...
