Jednou z nejpůvabnějších rostlin, jejíž květy můžete právě obdivovat v našich zahradách, je plamének neboli Clematis. Tyto rostliny nás uchvátí na první pohled svými dokonalými květy různých tvarů a barev.
Z historie plaménků
Mezi první pěstitele plaménků patřili Angličané, kteří je v polovině 16. století přivezli i na starý kontinent. V 18. století se Evropa dočkala zcela nových druhů, které byly dovezeny zejména z Japonska a Číny. V tomto období se začaly jednotlivé druhy křížit. Skutečně povedené hybridy a kříženci se ukázali již v následujícím, 19. století.
Květy podle přání
Barevnost a tvarová pestrost květů plaménku je obdivuhodná. Květy některých odrůd jsou drobnokvěté, jiné naopak dorůstají do velikosti až 20 centimetrů. Nejčastěji uvidíme odrůdy s plochými květy, a to jak v jednoduché, tak poloplné nebo plné podobě. Tyto působivé talířovité květy jsou výsledkem trpělivého křížení a hybridizace. Barevnost květů je neobyčejně pestrá, jmenovat můžeme barvu bílou, růžovou, fialovou, modrou, červenou, vínovou, a dokonce i téměř černou. Květy nejsou ve skutečnosti černé, ale tak sytě fialové, že nemají od černé na první pohled daleko. Květy bývají jednobarevné nebo žíhané a výrazně pruhované.
Proč plamének?
Český název plamének nevznikl od ohně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je odvozen od látky, kterou plaménky obsahují ve svých listech, a může na citlivé kůži způsobit popáleniny.
- Pozor, všechny druhy plaménků jsou jedovaté!
- Všechny původní druhy vyskytující se ve volné přírodě jsou chráněné.
Za péči barevná odměna
Plaménky vyžadují kvalitní, živnou půdu, spíše propustnější s přídavkem kompostu a vápníku. Kyselé prostředí jim nesvědčí. Stanoviště bychom měli vybírat prosluněné, ale přímé sluneční paprsky by neměly dopadat na přízemní část rostliny. V případě slunného stanoviště je dobré spodní část rostliny zastínit jinými bylinkami. Jiným řešením je zasázet rostlinu na východní stranu a její listy dále směřovat na jih.
