Vždycky jsem na Pinterestu a tak různě po internetu obdivovala perníkové chaloupky. Ty krásně zdobené stavby, které vůní podtrhují atmosféru Vánoc. A tak jsem si letos řekla, že si s dcerkou taky jednu vybudujeme. No… nebylo to zrovna bez potíží.
Nejdříve jsem pozjišťovala, co všechno budeme potřebovat. Raději jsem nic nenechala náhodě a na Bella Rose pořídila sadu pro výrobu perníkové chaloupky. Když mi dorazila, byla jsem nadšením bez sebe. Tak krásné balení i obsah musí zaručovat úspěch, jásala jsem.
Omyl.
Nechala jsem dceru vyválet těsto a vykrájet z něj příslušné tvary. Pravda, plát byl trochu silnější, asi jako okraje pizzy, nicméně nechtěla jsem zkazit dětské nadšení, a tak jsem vše upekla. Po vychladnutí jsme se daly do lepení sněhem z bílků. Pod tíhou zdí a střechy se stavba po každém pokusu o složení samovolně rozložila.
A tak jsme neváhaly a sladkou dobrotu prostě snědly. Pochutnání si je taky úspěch, no ne?
Druhý pokus jsem tedy učinila v pozdních večerních hodinách, kdy malá stavbyvedoucí spala. Chtěla jsem ji překvapit sestavenou chaloupkou, kterou bude moci dozdobit. Tentokrát se vcelku zadařilo. Bílkové lepidlo jsem sice seškrabávala i z brýlí, ale vše drželo, jak mělo.
Následující den bylo možno zdobit. Opět tedy míchání bílku a moučkového cukru, které dohromady vytvoří iluzi sněhu, a hlavně: dortové zdobení, které má u dětí vždycky úspěch. Znovu sice došlo k čištění optiky a navíc ještě k lovení sladkých kuliček po celém bytě… ale výsledek se dostavil.
Není to chaloupka, která by mohla oslňovat na sociálních sítích, ale je naše, strávily jsme při její tvorbě společné chvíle, dělá nám radost a božsky voní.
A o tom přece Vánoce jsou.
Jo a jestli se divíte, proč u ní nemáme žádné perníčkové postavy, tak vám prozradím, že ty nám ještě týž den padly za oběti. Zbyl jen ozdobený stromeček a srdíčko... protože jsou k chaloupce přilepené.
Mějte nádherné svátky
