Kategorie

Patchwork slaví návrat

Patchwork je starobylá textilní technika, při níž se malé kousky různobarevných látek sešívají do vzorů a obrazců. Už se zdálo, že upadne v zapomnění jako řada jiných původních řemesel, nicméně v posledních letech zažívá slavný návrat, a to nejen v Británii nebo ve Státech, tradičních kolébkách patchworku. Jde o celosvětovou mánii, které propadly už i české ženy.
A proč ne? Patchwork v sobě pojí užitečné s krásným. Pro ženy, které rády tvoří rukama, je to skvělý koníček, se kterým si navíc mohou zdobit svá obydlí. Pestrobarevné a umně vypracované přehozy na postel dokáží být výjimečným prvkem ložnice, plastické deky a polštáře mohou oživit a šikovně zakrýt už dosluhující sedací soupravu. Patchwork dnes povýšil na formu užitného umění. Některé inovované techniky umožňují vytvářet i překrásné textilní obrazy, které mají své čestné místo v interiéru. Z původních prací se toho dochovalo jen málo. Najdeme je spíše v muzeích, případně v soukromých sbírkách. Unikátní kousky z 18. a 19. století se dnes draží v předních aukčních domech za nemalé částky, což kontrastuje se skutečností, že byl patchwork po dlouhou dobu symbolem chudoby.

Quiltování

V souvislosti s patchworkem se hovoří také o tzv. quiltování. Jde o metodu prošívání, která má v první řadě praktický význam. Umožňuje propojení vrchního dílu patchworku se spodní tkaninou, mezi než se vkládá další materiál, nejčastěji pak vatelín či netkaná textilie. Nutně však neplní jen tuto funkci, může zároveň zkrášlovat a dodávat výrobku na plastičnosti. Obě techniky mají navzdory své propojenosti oddělenou historii i tradici. Kořeny quiltingu sahají do 14. století, kdy šlo o ryze řemeslnou práci vykonávanou cechem krajkářů. Quilt se používal jako doplňková technika k výšivce a tuto vytříbenou práci mohly zaplatit jen bohaté domy. Původně se takto zdobily polštáře, přehozy, deky a závěsy. V 18. století se quiltování objevovalo také na spodničkách, kabátcích a dětských čepcích.

Historie patchworku

Patchworku se naopak dařilo v nejchudších oblastech Anglie. Šlo o formu recyklace už jednou použitých materiálů, což je pravý důvod, proč tak málo prací odolalo zubu času. Ke změně dochází teprve v 18. století, kdy se patchwork začíná těšit oblibě bohatých měšťanských rodin. Používané materiály odpovídaly tehdejší módě - nechybělo mezi nimi ani hedvábí, satén a samet. Do Ameriky se patchwork dostal s prvními osídlenci, nicméně ve svých počátcích je nejvíce spojován s náboženskou komunitou kvakerů, kteří se vyznačovali velmi prostým až spartánským způsobem života. Patchworku se zde dařilo opět z ekonomických důvodů. Obdobně jako v Evropě začíná plnit estetickou funkci teprve v 18. století. Zároveň plní i funkci společenskou. Ženy se scházely, aby nad společnou prací probíraly své radosti i strasti, události v komunitě a samozřejmě i poklevetily. Takovým skupinkám se říkalo „quilting bees“ (quiltující včelky).

Patchwork dnes

Dvacáté století patchworku nepřálo, zejména pak v Evropě. Měnila se móda i vkus, tradice se udržovala jen v nejchudších oblastech severní Anglie, kde byla dodatečným zdrojem příjmu hornických rodin. Většina těchto prací se vozila na trhy do Londýna. Svým dílem přispěla i druhá světová válka. Ženy nastoupily do továren jako náhrada za chybějící muže, řada z nich se pak rozhodla pracovat i po skončení války. Ruční práce přestaly být v kurzu. O návrat patchworku se ve Státech postaralo až hnutí hippies. V Evropě má na tom zásluhu velká putovní výstava o patchworku, která sem dorazila v 70. letech právě z Ameriky. Skutečně obrovskému zájmu se však patchwork těší až s příchodem nového tisíciletí, a to i v Japonsku nebo jižní Africe. Nemalý počet milovnic patchworku má i Česká republika. Organizují společné akce a výstavy.

Dokonalá koláž

Podstata patchworku se za celá staletí nezměnila. Stále se sešívají malé kousky látek do tzv. bloků, které mají i své ustálené názvy. Ale jistá změna tu je. Dnes k tomu napomáhají speciální podložky, pravítka a řezáky, které oddělují jednotlivé kousky až s chirurgickou přesností. A málokdo už sešívá díly ručně – v kurzu je spíš šicí stroj. Radost z výsledné práce je ale neměnná. Pro ty méně zručné je tu vždycky možnost si originální výrobek koupit, nicméně musí počítat s tím, že za deku zaplatí třeba i 3 000 korun.
ab
ab
ab
ab
ab