Obýváme nebytové prostory. Je libo tovární loft, starou věž nebo půdu?

Spousta památných objektů dodnes nese kruté stopy tehdejší „revitalizace“. V divoké době se na odborný přístup příliš nehledělo a záleželo jen na míře osvícenosti nových majitelů. I bořilo se a zdilo zcela živelně, bílilo se přes malby a probourávaly se otvory pro zavedení elektřiny a topení i do zdí pokrytých renesančními freskami.

 

A právě vytápění se po prvních zimách ukázalo být pádným důvodem proč taková sídla zase opouštět. Vytopit objekty s mohutným kamenným zdivem se ukázalo jako sysifovská práce, která stojí příliš úsilí a peněz. Dodnes by o tom své mohli vyprávět kasteláni, kteří obývají zámecké a hradní služební byty. Po letech už je naštěstí tato módní vlna za námi. To ale neznamená, že pro bydlení zůstávají určené pouze klasické, tradiční, všední a obvyklé, běžné domy.

 

Jen se k celé věci konečně přistupuje komplexněji, citlivě a většinou kompetentně. Dnes už je obvyklé využít služeb architekta při zásadním počinu, jakým rekonstrukce a revitalizace dříve nebytových prostor je. Zároveň se i odborný stavební a památkový dohled zkvalitnil, už se nejedná o boj s památkáři, nýbrž o spolupráci, ačkoliv mnozí možná na komplikace způsobené pokyny památkové péče stále žehrají. Zajímavé příbytky tak nalézáme v bývalých stodolách, hospodářských staveních, továrnách, ale například i v bývalém obilném silu. To vše je možné zrealizovat ohleduplně k okolí, zachovat krajinný a památkový ráz, dodržet styl okolní zástavby.

 

Co vůbec vede stavebníky a investory k projekčně i finančně náročné revitalizaci prostor původně nebytových? Proč místo komplikované přestavby původní půdy nebo hospodářského stavení nevolí schůdnější cestu novostavby na zelené louce? Při hledání odpovědí na takové otázky Vás asi správně napadnou pojmy jako genius loci, osvícený urbanismus, individualistické bydlení, originalita …

 

Kolem našich metropolí, velkoměst, městeček i menších obcí se v posledních letech rozrůstají komplexy nazývané odborníky sídelní kaše. Jedná se o známá satelitní městečka, lokality s novou zástavbou povětšinou katalogových domků s minimálním zázemím zahrady, kterým totálně chybí jakákoliv infrastruktura. Nenaleznete tu ani obchody, ani školy a školky, nejsou tu dětská hřiště, parky, žádné služby či úřady, většinou sem nezajíždí ani městská hromadná doprava.

 

Obyvatelé takových domků tráví většinu času buď v práci, nebo v automobilu cestou do/z práce. Takové lokality se staly možností získání vlastního bydlení pro mnoho rodin, kterým se nechtělo usadit se v neoblíbeném panelovém domě na sídlišti, ale příbytky typu rodinných domků se zahradou to také nejsou. Často se jedná o tzv. startovací byty. Mnoho místních se po několika letech v „satelitu“, poté, co ve své kariéře poskočí, začne poohlížet po něčem originálnějším.

A zde se dostáváme zpět k revitalizovaným objektům. Nezní to snad báječně, bydlet v bývalé věznici, bývalém špýcharu, bývalé továrně, bývalé stodole, na bývalé půdě, v bývalém obilném silu? Už jen z těch slov na nás dýchne punc historie, genia loci – ducha místa…  Navíc tyto stavby již bývají začleněny do urbanismu města a jsou napojeny na veškerou infrastruktury. Obyvatelům v nich tedy nehrozí izolace, k níž dochází právě v satelitních sídlištích. Pod odborným dohledem se tu může dokonale skloubit pohodlné moderní bydlení v originálním objektu, jež vyhovuje individuálním tužbám nového nabyvatele, s požadavky na dosažitelnost městského komfortu služeb, kultury a zábavy.

 

V dnešní úvodní části jen nastíníme jednotlivé možnosti revitalizací dříve nebytových prostor a následně k nim uvedeme podrobnější články, v nichž Vám přiblížíme konkrétní případy. První díl se bude věnovat půdním vestavbám a podkrovním bytům. Další část se pak zaměří na lofty a byty loftového typu a problematiku revitalizace tzv. brownfields obecně.   Pokračovat budeme článkem o přestavbách dříve hospodářských stavení a jejich adaptacích na bytové jednotky. Konečně poslední díl série věnujeme netradičním bytovým objektům, které se nevešly do žádné z předchozích kategorií.

Nejfrekventovanějšími případy adaptací nebytových prostor jsou revitalizované půdy, z nichž vznikají podkrovní byty. Často jde o rekonstrukce v historické a památkově chráněné zástavbě, jež si vyžadují mnohá administrativní povolení a citlivý přístup. Pokud se taková rekonstrukce podaří, vznikají nové bytové kapacity, jež oživí památný objekt, aniž by mu esteticky ublížily a ubraly na hodnotě. Z exteriéru pak dům žádný nový prvek nenarušuje, zároveň v interiéru může být klidně hypermoderně zařízený byt. Jinou variantou je investice do rozšíření užitného prostoru rodinného domu, kdy si zvláště mladí lidé mohou snáze dovolit pořízení bydlení, aniž by museli předtím zakoupit pozemek pro stavbu či starší dům k rekonstrukci.

Dalším typem revitalizovaných nebytových prostor jsou bývalé industriální objekty přestavované na oblíbené lofty. Historie bydlení loftového typu sahá do Spojených států 60. let dvacátého století. Tehdy se jednalo o nouzová přístřeší nemajetných umělců, kteří se usídlili v opuštěných továrnách. Rozlehlé nečleněné interiéry s industriálním puncem se skvěle hodily za byty-ateliéry pro nekonvenční autory. Asi nejslavnějším loftem byla newyorská Factory Andyho Warhola a jeho přátel, kde se odehrávaly mnohé performance a představení pop artu a akčního umění. Po New Yorku zachvátila vlna oblíbenosti loftů Londýn a po něm mnohé další světové metropole.

 

Z původní znouzectnosti dostupného a levného prostoru pro umělce se stala ceněná deviza, mnohdy finančně dosti náročná. Rozlehlý nečleněný prostor s vysokými okny a přiznanými technickými prvky se ukázal být vhodným typem bydlení pro různé individualisty a tzv. singles, kteří vydělávají dost peněz, touží po originalitě a svobodě a města „západní civilizace“ jsou jich plná. Extrémem jsou případy známé především z asijských velkoměst, kde lidé investují do stavby továrních objektů, aby si v nich pak zařídili loftové bydlení.

V českých zemích se takový styl příbytků také úspěšně rozmáhá a navíc mu lze předpovídat další expanzi. Čechy, Morava a Slezsko bývaly jednou velkou „průmyslovou zónou“ celé habsburské monarchie, dávných průmyslových objektů dodnes přežilo dost a dost a mnohá města je za výhodných podmínek poskytují právě pro projekty revitalizací, aby památky dále nechátraly.

Samostatnou kapitolou jsou adaptace bývalých hospodářských budov na lidská obydlí. Již mnoho stodol bylo úspěšně přestavěno na příjemné rodinné domky. Jejich výhodou bývá příjemná světlá výška a rozloha. Šťastně byly „rozlousknuty“ i situace, kdy se jednalo o historický hospodářský objekt značné památkové hodnoty. Nápadité řešení je např. jen ošetřit a zakonzervovat dochované stavení a kreativně využít torzovitě dochovaného zdiva. Tak se z původní stodoly zachová střecha a tři obvodové zdi, přičemž je pod takovou kulisu posazena a schována novostavba minimalisticky pojatého domku, jehož prosklená čelní stěna vyhlíží do krajiny z vytvořené proluky.

Obecně jsou revitalizace památkově chráněných objektů pro investory administrativně a finančně náročné, zároveň ale takoví stavebníci získají atraktivní bydlení v originální budově s poutavou historií a individuálním kouzlem. Proto stojí za tu námahu vracet v nové roli do života barokní špýchar, věznici, katovnu, stodolu, vodojem, zvonici … a vytvářet z nich příbytky, galerie či restaurace.

V příští části se můžete těšit na díl věnovaný půdám a podkrovím.