Dřín je zajímavou rostlinou, která kromě užitkových vlastností nabízí i několik silných dekoračních efektů. Tyto jsou nejčastějším důvodem jeho pěstování v našich zahradách. Nakonec využití dřínu jako užitkové rostliny má své kořeny už v období antiky, kdy byl využíván jako lesní, ale i léčivý keř.
Rod Cornus (dřín nebo taky svída) zahrnuje asi 45 až 50 druhů, rostoucích hlavně v mírném pásmu severní polokoule, dále v Himalájích, izolovaně pak v horách Severní a Jižní Ameriky. V našich parcích se můžeme setkat se svídou bílou (Cornus alba), dřínem květnatým (Cornus florida), svídou obecnou (Cornus sanguinea) a také s dřínem obecným (Cornus mas).
Přirozený výskyt dřínu v České republice
U nás se dřín obecný přirozeně vyskytuje ve dvou oblastech. Jsou to střední a severozápadní Čechy a jižní a střední Morava. V Čechách je nejčastěji zastoupen v Českém krasu, dolním Povltaví a v Českém středohoří, na Moravě hlavně v pahorkatinách lemujících moravské úvaly, v předhůří Českomoravské vrchoviny, v Moravském krasu a Jihomoravské pahorkatině.
Popis dřínu obecného
Je to opadavý, až 10 m vysoký keř nebo strom. Jeho kůra je tenká, tmavohnědě až šedohnědě zbarvená a odlupuje se v drobných šupinách. Listy má vstřícné, eliptického až vejčitého tvaru, se 3 až 5 páry obloukovitých žilek, na obou stranách jsou krátce chlupaté. Žluté květy jsou uspořádány v květenstvích a rozkvétají časně zjara před rašením listů, tedy podle počasí od února do dubna. Plodem jsou podlouhlé, dvousemenné peckovičky, které mohou mít různé barvy – od žluté, přes jasně červenou až po tmavě červenou.
Využití plodů
Dřínky, tedy plody dřínu obecného, dozrávají v průběhu srpna až září a vytrvávají na keři dlouho do zimy. Úroda z jednoho keře dřínu může být až 60 kilogramů plodů. Tyto plody patří z hlediska obsahu vitamínu C po rakytníku, šípkách a plodech meruzalky černé (rybízu) k našim nejbohatším zdrojům, obsah vitamínu C je asi 200-300 mg na 100 gramů plodů. Plody dále obsahují také třísloviny, organické kyseliny, pektiny a minerální látky (hlavně fosfor a draslík). Čerstvé plody se využívají na přípravu kompotů (s brusinkami a jeřabinami), marmelád, moštů, sirupů i pálenky, sušené a rozemleté k přípravě zvěřinových omáček a masa na rožni. Na Balkáně se využívají pro přípravu destilátů. Ve Středomoří se nakládají do slaného nálevu jako olivy, z jejich šťávy, vody a ledu se v Íránu tradičně vyrábí osvěžující nápoj šerbet. Kůra dřínu obsahuje 7-16 % tříslovin, proto se využívala k vydělávání kůží a je to také včelařsky významná medonosná rostlina.
Výběr stanoviště – nároky
Dřín je sice teplomilná ovocná dřevina, ale ve dřevě i v období květu je velmi mrazuvzdorný. Dobře se mu daří na výslunných a sušších rovinatých i svažitých plochách, které se pro jiné ovocné druhy nehodí. Má bohatý kořenový systém, který zpevňuje půdu zvláště na svazích a zabraňuje tak erozivní činnosti. Dá se pěstovat i v extrémně suchých půdách. Půda má být písčitohlinitá až hlinitá s neutrální až alkalickou reakcí. Dřín je náročný na teplo a světlo, a proto dáme přednost svahům orientovaným na jih, jihovýchod nebo jihozápad. S úspěchem ho lze pěstovat i v nadmořské výšce kolem 600 m, zvláště jde-li o mikroklimaticky příznivou polohu. Nevhodné jsou například zastíněné plochy u vysokých zdí, kde jsou keře řídké a velmi málo plodí. Okusem zvěře ani vážnějšími chorobami či škůdci netrpí. Lze jej použít i ke zlepšení životního prostředí v ekologicky poškozených oblastech.
Pěstitelské technologie
Kulturní typy množíme roubováním, ale množit lze také hřížením, bylinnými řízky nebo odkopky. Plody pro množení semenem sklízíme až když jsou plně vybarvené. Semeno je přeléhavé, klíčí až druhým rokem po jednoroční stratifikaci.
Pěstované odrůdy dřínu
Devín
Tato odrůda byla vyšlechtěna v Bojnicích na Slovensku. Je to středně bujný keř s kulovitou korunou, dorůstající do výšky 3 metrů. Snáší půdy lehčí, s neutrální až zásaditou reakcí. Plodem je dvousemenná peckovička rubínově červené barvy, elipsovitého tvaru s červenou dužninou. Pěstuje se jako pravokořenná, nejčastěji ve tvaru keře, méně obvyklé je pěstování ve stromkovém tvaru. Odrůda Devín je ceněna pro svou pravidelnou a vysokou plodnost, dozrává během měsíce září. Je značně odolná proti mrazům ve dřevě i květu, a také netrpí chorobami ani škůdci. Díky svému bohatému kořenovému systému se může pěstovat i ve vyšších polohách na svazích chráněných od severu. Plody mají vysoký obsah vitamínu C.
Titus
Původem je tato odrůda také ze Slovenska. Roste bujně, koruny vytváří řidší s převislými bočními výhony. Vyžaduje pěstování na susších, slunečných polohách, protože je náročná na světlo a teplo. Nevhodné pro pěstování jsou půdy kyselé. Plodem jsou dvousemenné peckovičky, mírně kulovitého tvaru, zbarvené tmavě červeně, v konzumní zralosti mohou být plody až černé. Tato odrůda je asi o týden ranější než odrůda předcházející, dozrává již koncem srpna. Je vhodná pro výsadby do malých zahrádek i do větších výsadeb. Plody mají vysoký podíl dužniny k pecce.
