Na začátku byl plevel
Ať jsme jakéhokoliv založení, vegetariánem počínaje a „masožravcem“ konče, naši dávní předkové se kdysi živili výhradně rostlinnou stravou. Zpočátku využívali semen, plodů a kořínků nejrůznějších rostlinných druhů a nepohrdli ani kůrou stromů, kterou pokrmy zahušťovali či kořenili. Až objevení Ameriky přineslo do naší kuchyně neznámé plodiny jako brambory, kukuřici, fazole, papriku, rajčata, kakao, koření a nové druhy ovoce. I v dnešní době nám příroda nabízí mnoho rostlin, které pokládáme buď za neužitečný plevel nebo květiny, jimiž zdobíme své domovy. Desítky rostlin jsou zdrojem jedlých částí, z nichž jen namátkou můžeme vyjmenovat pelyněk, bodlák, pcháč, merlík, chrpu, hluchavku, kopretinu, kostival, mateřídoušku či jetel. Že bychom se jimi otrávili, se nemusíme bát. Naopak, obsah bílkovin, sacharidů a vitamínů se složením od listové zeleniny příliš neliší. Řada zjištěných látek má dokonce léčivé účinky – například mečíky, pampeliška a čekanka - zlepšují trávení, jiné obsahují aromatické složky. Známá je třeba levandule či máta, „divoký“ kmín, mateřídouška nebo česnek. Další skupinou „jedlého“plevele jsou rostliny, kterých můžeme využít pro zvýraznění barvy a chuti a v neposlední řadě i pro ozdobu pokrmů. Na zahradách najdeme oranžové květy měsíčku zahradního, okvětní lístky růží či pivoněk nebo pestrou paletu chryzantém. Všechny se běžně používají ve studené i teplé kuchyni a jsou nedílnou součástí dekorace pokrmů, zvláště východních kultur.
Na louce a poli najdete poklady
Dostupné suroviny lze nalézt doslova na každém kroku. Na louce nebo na mezi u cesty po celý rok najdeme rozkvetlé sedmikrásky. Drobná opláchnutá kvítkalze přidávat do salátů, polévek i do pomazánek, marinovaná poupata se používají jako kořenící ingredience jako náhražka kaparů.
Další bylinku - popenec, který roste jako hojně rozšířený plevel v nížinách i v horských oblastech, najdeme někdy i na zahradě. Popenec býval kdysi v lidových kuchyních oblíbenou zelenou bylinkou, která dala správný říz chutné velikonoční nádivce z masa a namočené housky. Drobně posekané mladé lístky se spolu s mladou kopřivou přidával jako koření místo majoránky, která na jaře na zahrádce ještě nerostla. Lístky popence mají slabší aromatickou vůni a mírně nahořklou kořenitou chuť. Jsou drsné, proto je třeba je velmi jemně posekat. V kuchyni popenec používáme jako bylinku do polévek (bramborové, zeleninové), do míchaných vajíček, do nádivek, do bylinkového másla, tvarohu, do omelet. Čerstvá nať podporuje látkovou výměnu, činnost žlučníku, působí močopudně a zabraňuje kataru žaludku a střev.
Ze zahrad a parků
Lichořeřišnice je nejčastějším zdrojem jedlých květů, které se spolu s listy, i plody používají pro přípravu salátů. Pupeny a nezralá semena se nakládají do kyselého nálevu jako kapary. Do polévky nebo na posypání brambor či namazaného chleba se hodí mladé výhonky a listy, s typicky známou štiplavou chutí běžně pěstované zeleninové řeřichy.
Měsíčekzahradníse u náspěstuje jako okrasná letnička nebo léčivá rostlina. V některých zemích (např. ve Francii) se v minulosti hojně používal jako salátová zelenina a květy měsíčku sloužily k barvení másla, sýrů nebo jako náhražka šafránu. Čerstvé okvětní lístky se přidávají do rýže a salátů. Květy mají příjemnou chuť, obsahují značné množství karotenoidů, které jim dodávají nápadnou barvu.Jedlé druhy chryzantém s oblibou konzumují v čínských a japonských pokrmech. Konzumují se mladé květy, které se před upotřebením někdy nakládají do sladkokyselého nálevu. Pro zdobení jídel byly vyšlechtěny speciální odrůdy, ale i pěkný květ chryzantém našich zahrádek můžeme jako ozdobu pokrmu bez obav využít.
Růžové okvětní lístky jsou odpradávna využívány pro typické aroma. Pro konzumaci se sklízejí plně rozvité květy, z nichž se otrhají korunní plátky, které lze sypat na saláty, ovocné koláče nebo z nich vyrobit sirup, šťávu či ovocnou zmrzlinu.
Je libo menu?
Prosím, vyberte si podle chuti i přání. Od předkrmu, polévky přes hlavní chod až po lahodný nápoj. A nakonec si můžete dopřát i moučník.
Před obědem povzbudíme trávení jitrocelovým předkrmem z listů jitrocele kopinatého. Rostlinku najdete snadno: jitrocel je rozšířen téměř všude, podél cest i na loukách. Uškodit nemůže, ba právě naopak. Jitrocel je všeobecně známý jako léčivka usnadňující odkašlávání. Malou chuťovku před obědem můžeme připravit na dva způsoby, na slano i na sladko. Ušleháme těstíčko ze dvou vajec, tří lžic polohrubé mouky, soli, lžíce oleje a trošky vody. Omyté a osušené lístky jitrocele obalíme v hladké mouce a namáčíme v těstíčku a po obou stranách osmažíme. Jitrocelové lístky můžeme podávat také jako sladký moučník, když obalovací těstíčko neosolíme, ale po usmažení lístky obalíme ve skořicovém cukru.
Polévku každý nemusí, ale zkuste „žebráckou“ s popencem. V rendlíku rozehřejte lžičku tuku (rostlinného másla) a zasypte polévkovou lžící strouhanky nebo strouhaného tvrdého chleba. Míchejte a pak do základu vyklepněte jedno vejce a všechno rozmíchejte do konzistence míchaných vajec. Pak ihned zalijte čtvrt litrem vroucí vody a nechte krátce povařit. Nakonec do polévky nasypte nadrobno nakrájenou nať popence.
Hlavní chod je tak trochu „civilizovaný“- vepřová kotleta s mátovou kapsou. Do vytvořené kapsy v kotletě se vloží troška máty, čtvrtka rajčete a půl stroužku česneku. Po uzavření párátkem se kotleta potře olejem a griluje. Jako příloha je vhodný chléb a salát. Nezáleží na tom, zda zvolíte u nás nejznámějšímátu peprnou anebo třeba imátu polej, lidově nazývanou polajka. Můžete použít imátu dlouholistou, která se na zahrádkách pěstuje pod názvem balšám.A na závěr je třeba jídlo pořádně zapít. Kdo by neznal krásně voňavé koberce plazivé bylinky suchých strání, prašných úvozů a osluněných lesních pasek. Mateřídouška, čerstvá i sušená, obsahuje thymolin – látku známou jako dezinfekční ingredience přidávaná do zubních past. Z čerstvě natrhané i sušené natě (i s květy) je vynikající aromatický a osvěžující čaj. Ten si uvařte na závěr hodování místo kávy.
