Nanotechnologie, kde jsou konstrukčními prvky molekuly či dokonce samotné atomy, najdete možná i ve vaší koupelně. Zní to jako úvod do vědeckofantastické knihy, ale je to skutečnost. Nové technologie jsou plně ve službách bytových architektů a výrobců sanitární techniky.
Nanotechnologie se řadí mezi nejčastěji diskutované technologie. Obecně jimi označujeme celý vědní obor výzkumu a vývoje, který se zabývá vytvářením a využíváním struktur materiálů. Cílem je přesné ovládání jednotlivých atomů a molekul tak, aby vznikl nějaký objekt či struktura s novými vlastnostmi. Využití nanotechnologií a nanomateriálů je velmi rozsáhlé a nalézá uplatnění nejen ve stavebnictví, ale také v mnoha dalších oblastech.
Nanointeriér
Zní to podivně (vědci by s termínem jistě polemizovali), ale jde o slangový výraz pro místnost v bytě, nejčastěji koupelnu. Musí být vybavena zařízením, kde byly při výrobě uplatněny nanotechnologie.
„S trochou nadsázky by se dalo říci, že nanointeriér a jeho zákony vymyslel nějaký hodně líný muž, který se chtěl jednou provždy vypořádat s mytím koupelen a drhnutím záchodů. Zabývám se tvorbou a využíváním technologií v měřítku nanometrů, což jsou přibližně rozměry odpovídající tisícině tloušťky lidského vlasu v interiéru (koupelně) se nacházejícího…,“ podává svérázné vysvětlení designér Karel Šícha.
Výrobci radí
Člověk jedenadvacátého století je podle slov výrobců posedlý čistotou a hygienou, ale na druhé straně nemá čas na udržování prostor a mnohdy ani vůli. Proto je nutné hledat materiály, které usnadňují údržbu hygienických zařízení, a přitom odpovídají stále přísnějším hygienickým požadavkům a normám.
Sanitární keramika, umývadla, vany, záchody a další zařízení koupelen pak mohou stále zářit novotou, a dokonce působit přitažlivě. Příkladem takového přístupu k hygieně jsou firmy Laufen (nabízí nový druh povrchové úpravy materiálů Wondergliss) nebo španělská společnost Roca s úpravou materiálů MaxiClean.
Oba povrchy mají společné to, že po glazování a výpalu keramického materiálu, tak zvaného keramického střepu, se na povrch výrobku nanese vrstva hmoty, která nemění strukturu povrchu vany, umývadla a jiné sanitární keramiky, ale rovnoměrně jej pokryje. Tím vzniká vodu odpuzující hydrofobní vrstva, jež tvaruje kapky vody do kuliček, a ty snadno, bez ulpívání odtečou z povrchu.
Povrchová úprava navíc zabraňuje usazování vodního kamene, solí a nežádoucích nečistot a snižuje náročnost údržby. Právě tento proces umožňují nanočástice, které dodávají povrchu výrobku pevnost a odolnost a zároveň výrazně omezují ulpívání vody a nečistot.
Apel pro designéry
Nové poznatky ve vědě poskytují nebývalé možnosti vyjádření také pro bytové designéry. V případě sanitární techniky jsou to především ochranné hydrofobní vrstvy využívající nanočástice oxidu křemičitého (SiO2).
Na takto ošetřeném povrchu není nátěr či nástřik patrný a vrstvy s nanočásticemi dávají sanitární technice nové vlastnosti jako je hydrofobnost, antibakteriální účinky, snížená tepelná vodivost, odolnost proti otěru a podobně.
Plochy se nemusejí udržovat a čistit, jsou méně tepelně vodivé, zabraňují energetickým ztrátám, pohlcují ultrafialové záření a přispívají k zachování stálobarevnosti podkladu. Dávají tím možnost vyniknout netradičnímu designu a společně s vlastnostmi, které přetrvávají, staví moderní design do „reálné“ podoby nadčasovosti.
Průkopník Richard Feynman
Vizi nanotechnologií nastínil na konci 50. let geniální americký fyzik Richard Feynman a zeptal se vědeckého světa: „Proč ještě neumíme zapsat všech dvacet čtyři svazků Encyklopedie Britanniky na špendlíkovou hlavičku?“
Jeho vpravdě historická přednáška nazvaná There‘s Plenty of Room at the Bottom pojednávala o tom, že v budoucnosti člověk dokáže sestavovat neobyčejně miniaturní zařízení schopné manipulovat s jednotlivými atomy…
Foto: Laufen, Nanotrade
