Kategorie

Na návštěvě u řezbáře Milana Obody

Za řezbářem panem Milanem Obodou jsme se vypravili do malé obce na Novojičínsku. Zde, nedaleko hukvaldské obory, uprostřed lesů a pastvin, vznikají velmi originální a podnětná umělecká díla.
 
Dřevořezby pana Obody znají lidé nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeden artefakt doputoval dokonce až do dalekého Johannesburgu.
 
Měli jsme možnost navštívit umělcův ateliér a rustikálně zařízený letní obytný prostor. Rovněž pečlivě upravená zahrada skýtá nejen místo pro odpočinek a meditaci, ale je určitě také nevyčerpatelným zdrojem inspirace.
 
Pan Oboda je velkým milovníkem přírody a zvířat. Obdivuje především koně. Proto u něj najdeme také stáj pro tohoto čtyřnohého přítele.
 
Ze zahradního posezení, kde se můžete nerušeně usadit a relaxovat, je výhled na překrásné vrcholky Beskyd, které usedlost obklopují.
 

Jak jste se dostal k řezbařině? Tíhl jste k umění už jako malý kluk?

V první řadě vás musí bavit kresba jako předzvěst toho, že do rukou dostáváte tu správnou motoriku. Potom už začnete tíhnout ke kameni či ke dřevu, ale důležité je, mít už výtvarné cítění v sobě.
 
Je to asi i v genech. Já jsem zřejmě zdědil určité nadání po otci. Našel jsem jeho památník z vojny, v němž byly krásné kresby.

Kdy jste se začal věnovat dřevořezbě?

Dřevořezbě jsem se začal věnovat asi v pětadvaceti letech. Pak jsem pracoval v textilním podniku Slezan ve Frýdku-Místku, kde jsem vytvářel propagační předměty suvenýrového charakteru inspirované textilní výrobou.

Co cítíte ke dřevu?

Ke dřevu cítím totéž co ke stromům. Je to existenční vazba, kdy si člověk uvědomuje, že strom za vás dýchá.

Čím se ve své tvorbě inspirujete?

Inspiruji se přírodou a muzikou. To jsou takové vděčné motivy, v nichž člověk může vyjádřit své představy.

Jaký je podle Vás vztah mezi uměním a náboženstvím?

Díky náboženství máme památky od největších mistrů a klasiků od antiky až po dnešek. Nejvíc ale člověk může vyjádřit sám sebe, když zobrazuje vlastní trápení nebo naopak chvíle, kdy mu bylo blaze. To podstatné jde vždy přes emoce. To, jak mi je, se promítne také do díla, které tvořím.

Jak dlouho se taková dřevořezba „rodí“?

Je to velmi rozdílné. Když postavíme do řady deset dřevořezeb, u každé z nich bude doba potřebná na její vznik jiná. Záleží to na invenci a namáhavosti při realizaci.

Když vezmete do ruky kus dřeva, víte předem, co z něj „vykřešete“?

Během práce se může již jen něco pozměnit. V průběhu realizace se dá pouze něco ubrat či přidat. Předem ale musíte vědět, co chcete vytvořit. Už samotný rozměr materiálu vám napoví, co si z něj můžete dovolit vytvořit, zda například přírodní motiv nebo postavu.

Jaký je Váš vztah k literatuře a k hudbě?

Hrával jsem na kontrabas. Královnou muziky je pro mě swing. Na literaturu teď nemám čas, ale četl jsem třeba Hemingwaye, Feuchtwangera a jiné klasiky.

Píšete také poezii, co Vás při tom inspiruje?

Když mě něco inspiruje, hned si to napíšu. Například když jdu s koněm na pastvu, beru si s sebou zápisník a tužku, abych si své nápady mohl hned zapsat.

Proč by lidé měli mít v bytě umělecká díla?

Vztah k domovu je vztah k něčemu, co je mi příjemné, od čeho čekám, že si zde odpočinu a naberu sil. Umělecké dílo v domově zaujímá stěžejní místo.
Domov se neobejde bez praktických věcí. Mít doma třeba obraz proto znamená velkou věc. Kdyby mi jej někdo zcizil, je to podobné, jako bych své domoviny měl jenom polovinu.

Čím si myslíte, že mohou Vaše díla lidi oslovit?

Myslím si, že už samotným materiálem – tedy dřevem. (Naše povídání končí pan Oboda s humorem:) Kupte si je a uvidíte. Když ne očima, šup s tím do kamen a budete v teple.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho umělecké invence, inspirace a zdaru.
 
ab
ab
ab
ab
ab