Spojené státy americké a vše, ať dobré, či ne zrovna bohulibé, co ze země za oceánem pošlo a pochází, se stávalo a stává inspirací pro starý kontinet. Obzvláště se to ukázalo po pádu komunistických totalit ve střední a východní Evrpě, kdy se jejich obyvatelům najednou otevřel nový obzor a pohled na jinou dimenzi životního stylu, o níž se jim ani nesnilo. Ekonomický vývoj a současný kurz koruny jsou momentálně navíc mimořádně příznivé pro návštěvy USA. Tématem měsíce je inspirace na cestách, podívejme se tedy na život za oceánem. V čem se tam můžeme inspirovat a v čem se raději držme staré dobré evropské tradice?
Američané na svůj domov nedají dopustit
Na svůj domov jsou Američané náležitě hrdí a je jedno, kde bydlí, zda v Texasu, na Floridě, v Kalifornii či Illinois. Vzhledem k obrovské rozloze Spojených států amerických platí v každé zemi různé zákony. Od nich se odvíjí také způsob bydlení a život. Je jedno, zda jsou Američané mladí anebo staří, ale na rozdíl od Evropanů považují za svůj domov každý kousek Spojených států. Na většině z rodinných domů stejně jako na každém kostele či škole můžou turisté spatřit zavěšenou americkou vlajku. Ta má Američanům připomínat právě jejich domov, i když jsou od něj právě stovky mil daleko.
Starší americká městečka jsou typická jižanskou výstavbou. Krásné, většinou bílé domy s velkou terasou a zahradou uchvátí každého. Na rozdíl od Evropy je v USA všude spousta prostoru, takže každý z obyvatel může mít půdy, kolik chce.
Lidé žijí převážně v domech
Většina obyvatel žijících ve Spojených státech vlastní či si pronajímá rodinný dům. K domu, který si vystaví rodiče, děti netíhnout tak jako u nás, jelikož vědí, že si podobný či sobě uzpůsobený dům mohou pořídit také. Rodiny nepovažují rodinný dům za jmění či luxus, nýbrž za samozřejmost. O to více je zajímavý postoj dětí ze zámožných rodin, které na ranči, kde vyrostli, chtějí žít i v budoucnu. Anebo se tam alespoň rády vracejí.
Města, na něž jsme zvyklí v Evropě, v nichž žije okolo třiceti tisíc obyvatel, jsou většinou v údolí a mají své centrum včetně dalších okruhů, takže je možné nahlédnout vývoj, jak se město postupně a dle plánu vyvíjelo. Americká zástavba je zcela odlišná a o velikosti domu či barvě jeho fasády si rozhoduje každý sám. Proto jsou též jednotlivé domy na první pohled podobné, ale ve své podstatě zcela odlišné. Ve státu Missourii se sobě podobají pouze vysokoškolské koleje. Ty jsou totiž postavené ve formě nám dobře známých řadových domů.
Satelitní městečka neuvidíte
Američané se rádi obklopují přáteli. Společně si staví sportovní haly, kluby či divadla. Na rozdíl od Evropanů nečekají na dotace z unie či ministerstev, ale když potřebují pro své děti tělocvičnu, tak seženou sponzory (donátory) a zbylou část vyberou ze svých prostředků a začnou budovat. Po kolaudaci stavby je v takovéto stavbě čestná stěna, kde visí jména donátorů i sumy, jakými přispěli.
Za hlavního přispění soukromého sektoru se však nedotují pouze „malé“ tělocvičny či divadélka pro několik set lidí, ale ze soukromých financí je též hrazeno místní divadlo Fox, které je druhým největším a nejstarším divadlem v USA. Po velkém požáru jej soukromí investoři za několik miliónů dolarů zrekonstruovali a nyní mají v divadle vlastní klub, kam si zvou přátele a hosty.
Divadlo Fox je jedním z největších divadel na světě. Sedne si v něm 5500 návštěvníků
Když Američané bydlí v takzvané „lepší čtvrti“, a jejich majetek se pohybuje v desítkách tisíc dolarů, tak v žádném případě nečekají na to, až jim někdo (stát) postaví anebo opraví cestu. Cesta je jejich soukromá záležitost, ale také si na ní stanoví svá pravidla. Ty pak všichni poctivě dodržují. Komunikaci si v zimě sami odhrnují, nebo si najmou firmu. Podobně to je s celoroční údržbou komunikace, která vede byť jen k několika domům.
Na vše pozvi "profíka"
Američané si neuvěřitelně chrání své domovy a soukromí. Na druhou stranu nejsou na rozdíl od Evropanů moc zruční. Málokdy uvidíte Američana se sekačkou v ruce. Američané si často nechávají před svými domovy udržovat kytičky a keře a sami „jen“ za služby platí. Obdobné to je s nátěry plotů či samotných domů. Speciální firmy majitelům nemovitostí vypouští, čistí a na sezonu opět napouští bazény, které jim též udržují. Pouze lidé, kteří mají předky v Evropě, anebo do států utekli z Evropy, poznáte podle toho, že bývají zručnější a snaží se co nejvíce prací kolem domu zastat sami.
Katastrofy se řeší jinak
Amerika je skutečně země nekonečných možností. Počasí je tam stejně vrtkavé jako všude ve světě a přírodních katastrof přibývá. Na rozdíl od Evropy přistupují Američané k náhlým bouřím živlů jinak, méně fatálně. Když Mississippi zatopí či spláchne město, z něhož se všichni stihnou evakuovat, tak za pár měsíců tam stojí to samé město. S téměř totožným vzhledem, přičemž se o Američanech říká, jak se ochotně a rádi stěhují. To však platí pouze o stěhování za prací.
Velmi neradi zde lidé ustupují přírodě, ale překážky jí do cesty nestaví. Kuriózní jsou sloupy elektrického vedení, které jsou ze dřeva. Každé tornádo jich zničí několik desítek. Stejně tak zničí dřevěné domy. Od toho však mají Američané pojištění a vše si nechají postavit znovu a opět ze dřeva, jelikož jej mají dostatek. Většinu z průměrných tornád by klasická česká vila ustála bez větší úhony. Po příchodu tornád jsou v amerických městech doslova dálnice, které tento větrný trychtýř mezi domy prolamuje.
Budování moderních komplexů
Američané nemusí šetřit prostorem, a na jejich „urbanismu“ je to znát. Proto budují nejen obrovská a s evropskými parametry neporovnatelná obchodní centra, dálnice, ale též školy a nemocnice o závratné rozloze. Například v St. Louis je nemocnice bezmála o velikosti města Opavy. U nemocnice však jako součást komplexu stojí vysoká škola pro budoucí lékaře, škola pro zdravotní sestry či jiné školy pro další zdravotnický personál. U škol jsou samozřejmě mnohapatrové parkovací domy. Nechybí ani ubytovací objekty pro zaměstnance z větších dálek, hotely, restaurace, teplárny, sportoviště či parky.
Ploty moc populární nejsou
Přestože Američané dbají na bezpečnost a mají strach z terorismu, tak o svá obydlí se příliš nebojí. V menších městech, kde se všichni znají, se totiž zloději příliš často nepohybují. Domy zůstávají mnohdy otevřené. Nízké ploty jsou většinou jen na hranici pozemku a silnice. Mezi domy většinou nebývají a parcely dělí maximálně keře či okrasné květiny. Většina z domů má bezpečnostní zajištění v podobě elektronického kódu. V domech nechybí ani požární hlásiče.
Příště se podíváme na to, jaký dojem na nás jako Evropany udělají typické "americké" domácnosti.
