Kategorie

Na cestě k velkoměstu v závěru 19. století

Trocha historie není jen příjemným zpestřením našeho vědomostního jídelníčku, ale může nás také nasměrovat, jak utvářet města, v nichž žijeme. Tři odlišné strategie tří evropských velkoměst nám tedy mohou být užitečným vodítkem.
Tristram Hunt ve své podnětné knize Building Jerusalem. The Rise and Fall of the Victorian City hovoří o Londýně viktoriánské éry jako o „nejvýrazněji globálním městě pozdního 19. století“. Na druhé straně však mluví o britské metropoli jako o „obíleném hrobě říše“. Proč o stejném městě ze stejného období hovořil Asa Briggs jako o „světovém městě“, zatímco Hunt používá termín, který v souvislosti s „global village“ uvedl do oběhu Marshall MacLuhan v polovině minulého století?

Zaslouží si Londýn oslavné ódy, nebo slova zatracení?

Mocní jsou víc vidět

Tuto otázku by bylo možné zodpovědět na pozadí Wallersteinova výkladu o integrujícím se charakteru moderního světového systému, ale zde je ve hře spíše problém rozdílných strategií, jimiž se metropole Evropy chtěly domoci vedoucího postavení. Toto vedoucí postavení samozřejmě souviselo s ekonomickou, politickou a kulturní silou konkrétní země. S velkou mírou zjednodušení lze říci, že prvořadé postavení Londýna vyplývalo z politického a ekonomického postavení britské říše. Paříž byla podle okřídleného rčení Waltera Benjamina „hlavním městem 19. století“ (míněno kulturně-historicky) a Vídeň byla středoevropskou kulturní a hlavně vědeckou metropolí. Tato tři města představují tři rozdílné urbanistické strategie, nejen proto, že britské urbanistické myšlení ovlivňovaly lidé jako Augustus Pugin a zprostředkovaněji Thomas Carlyle a John Ruskin, koncept pařížských širokých bulvárů je spojován s Georgem-Eugènem Haussmannem a vídeňskou Ringstrasse utvářeli dva excelentní urbanisté a architekti 19. století Camillo Sitte a Otto Wagner, ale také proto, že země, jež tyto tři metropole reprezentovaly, měly zcela rozdílné postavení v tehdejší Evropě. Je pochopitelné, že dvě poslední jména osobností utvářejících městský prostor zní českému uchu nejdůvěrněji také proto, že plejáda českých architektů byla Wagnerem ovlivněna a Sitte zanechal svou urbanistickou stopu i u nás.

Odlišné zkušenosti, odlišný styl

Odlišný prostorový koncept souvisel s rozdílnými estetickými koncepty, odlišnou sociální skladbou i s rozdílnou historií těchto metropolí. Lišící se přístupy k prostorovému rozvrhu těchto měst provázejí paradoxy. Zatímco Ringstrasse je spojena se dvěma průkopníky architektonického a urbanistického modernismu Sittem a Wagnerem, Augustus Pugin, který ovlivnil britský urbanismus, a Eugène Viollet-le-Duc, jenž měl vliv na francouzský urbanismus, byli „paladinové goticismu“, jak je příhodně nazval Joseph Rykwert v knize The Seduction of Place, The History and Future of the City. Jaké urbanistické strategie si tedy vytvořila tato tři evropská velkoměsta na sklonku 19. století? Paříž se dala cestou prostorového komfortu, podobně jako v téže době Madrid se svou výrazně radiokoncentrickou strukturou, vytvořila paradigma či ještě spíše závaznou hierarchii budov, jejichž společenská relevance se bude opakovat u řady evropských velkých měst podle vzoru Paříže. Proměna města se uskutečnila v rovnováze mezi zachováním historicky cenné zástavby a novými budovami s akcentem na celkově nové prostorové rozvržení.

Paříž se v 19. století vydala cestou prostorového komfortu

Jak se tvoří město

Londýn si naopak ponechal v jádru ještě středověký prostorový rozvrh, rozšiřování ulic se dělo ve jménu nové bohyně Hygieie, nová soustava kanálů a hlavně infrastruktura posílily civilizační vymoženosti, jež se staly samozřejmostí, byť nerovnoměrně distribuovanou, mnoha evropských měst. Vídeň se sice jako poslední osvobodila z dusivých okovů hradeb, ale modernistický impuls Otto Wagnera ovlivnil racionalistickou modernu a Sitteho urbanistický tradicionalismus akcentoval městotvorné prvky jako náměstí a ulice. Vídeň se také v pozdějších desetiletích stane centrem sociálně motivovaného nájemního bydlení. Pro nás je důležité si uvědomit, že existuje nepřeberné množství strategií, jak učinit město městem, což dnes znamená co nejvíce omezit podíl dopravních staveb na celkové ploše sídla.
ab
ab
ab
ab
ab