Těžko se tomu věří, ale postel jako vystřiženou z vekslácké kriminálky si můžete pořídit ještě dnes. Jestli však smíme přece trochu radit, rozmyslete si to.
Je spousta slov, která byste si nejspíš rádi spojili se svojí ložnicí. „Útulná“, „pohodlná“, „elegantní“, „luxusní“, „stylová“... Jen málokdo nejspíš touží po tom, aby jeho ložnici ideálně vystihovalo spojení „Discopříběh III.: Pomsta nemrtvých“.
Postel, která by mohla od minuty figurovat v některém z normalizačních krimithrillerů. Ideálně ve scéně z nevěstince.
Přesně to nás nicméně napadlo při pohledu na dnešní módní nábytkovou oběť. Jde totiž o ukázkového dinosaura osmdesátých let, pozůstatek vkusu, který měl zahynout spolu se síťovanými ponožkami a šusťáky ve fosforových barvách. Děsí nás představa, že by si takhle ještě dnes někdo mohl představovat luxus.
Začněme ale hezky popořadě.
1. Zebra ano, či ne?
Nepočítáme se sice mezi fanatické ochránce zvířat, ale rozhodně si myslíme, že by se nápady matky Přírody neměly zneužívat podobně obludným způsobem. Kdyby šlo jenom o polštářky, dalo by se to ještě nazvat stylovým exotickým detailem. Celý potah matrace už ale působí, že se tady někdo zuby nehty snaží překonat krizi středního věku – nebo se naopak nedokáže vybabrat z pubertálních představ o sexu.
Pánské časopisy a různé jiné programové šiřitelny bludů rády doporučují zrcadlo jako metodu, jak si zpestřit partnerské aktivity, které obvykle v ložnici probíhají. Umístění na stropě nebo naproti posteli snad ještě dává jakýsi smysl, i když s tím neustálým tlakem bychom se asi moc vyrovnávat nechtěli. Malé kulaté zrcadlo vsazené do čela ovšem naprosto upřímně nechápeme. Leda že by snad mužská polovina páru chtěla partnerce pravidelně nabídnout utěšený pohled na svoji rozšiřující se pleš.
Zrcadlo v čele postele jednoduše není ani praktické, ani elegantní.
3. Materiály, materiály, materiály
To, čím je celá postel potažena, je v horším případě koženka, v lepším případě (i když to je trochu diskutabilní) kůže, která prostě jenom jako koženka vypadá. Ani jedno vysvětlení samozřejmě nevyznívá právě pozitivně. Nábytek by měl vydržet déle než například oblečení – speciálně pokud je takto velký a stojí nějaké peníze. Koženka při opotřebování hodně ztrácí z už tak celkem laciného vzhledu a na potahy dražších kousků se proto nehodí. Naopak kůži bude určitá patina času slušet.
4. Kov je sexy. Nebo ne?
Pokud si něco nedovedeme vysvětlit už vůbec, jsou to ony podivné lesklé „svorníky“, které se opakují po obvodu postele, na čele i na nočním stolku. Máme podezření, že jde o plast, který se pouze kovově tváří. I kdyby ale skutečně kovové byly, nic to nemění na faktu, že posteli žádnou eleganci nedodávají, nemají praktický účel a budí dojem vybavení ze sado-maso salónu. Nehledě k tomu, že zřejmě nikoho nenapadlo je stylově sladit s nožkami vyčuhujícími vpředu.
Detaily se vzhledem kovu posteli rozhodně na noblese nepřidávají.
5. Co je vlastně sexy?
Otázkou zůstává, jestli má opravdu smysl chtít po ložnici, aby působila tak moc dráždivě. Pokud nejste skalní fanoušci BDSM, stejně ji pravděpodobně budete většinu času využívat ke spaní, takže je spíš žádoucí rozhodnout se pro onu útulnost a eleganci, říznutou trochou rafinované smyslnosti.
Co si pod tím představit? Řekněme si to jednoduše: Tmavé dřevo, jednoduché bílé svíčky a luxusní temně vínové povlečení z pravého hedvábí JSOU v ložnici smyslné. Zebří koženková postel se zrcadlem a šponami je jenom eklhaft.
Čím to asi chtělo být
Luxusní a trochu smyslná ložnice by podle našeho názoru mohla vypadat třeba nějak takhle:
Ložnice vybavená pohodlnou postelí a drahými materiály.
Působí decentně, neskrývá svoji nákladnost, ale taky ji nestaví na odiv. A co je hlavní: Postel přímo svádí k tomu, abyste se na ní pohodlně natáhli, zachumlali se pod deku a případně přitulili k tomu, kdo ji s vámi sdílí. Želízka protentokrát mohou klidně zůstat pod polštářem.
