Článek z kategorie: Archiv

Módní policie pro váš byt: Křeslo televizního zloducha

16 / 09 / 2010

311

Nabídka obchodů s nábytkem je nepřeberná, zdaleka ne všechno ale opravdu stojí za koupi. Přijměte varování před kousky, které vám doma skutečně parádu neudělají.

Módní faux pas v bytovém zařízení je mnohem závažnější než chyba v garderobě – nejenom, že se nesrovnatelně víc prodraží, ale musíte s ním dennodenně žít, dokud neshromáždíte finance a energii na další náročnou cestu po obchodech. Ošklivou pohovku nebo nekvalitní skříň zkrátka jen tak neschováte do krabice určené pro Armádu spásy. Na Světě bydlení razíme přesvědčení, že nikdo není tak chudý, aby byl odkázán na kupování nevkusného nábytku. Koneckonců i v bazarech se najdou kousky lepšího a horšího vzhledu. Pravidelně se teď s námi můžete podívat na typické ukázky interiérových přehmatů – a rady, jak se jich co nejlépe vyvarovat.

Křeslo pro temného čaroděje

Tomuto křeslu z nabídky jednoho nábytkářského řetězce nelze upřít, že budí respekt hraničící až s posvátnou hrůzou. Otázkou je, zda právě takový pocit chcete ve svých návštěvách vyvolat. Co se tedy v tomto případě nevydařilo?

1. Pravidlo „tón v tónu“ nefunguje vždy

Barevná kombinace nejde dohromady, rozdíl je příliš velký. Když najdete dva úplně odlišné odstíny jedné barvy (v tomto případě hnědé), ještě to neznamená, že vedle sebe budou vypadat za všech okolností hezky. Zvlášť pokud se vám podaří trefit teplý a studený odstín. Výsledek tak působí ze všeho nejvíc dojmem tající čokoládové hmoty vykydnuté z neznámého důvodu do zažloutlé kartonové krabice.

2. Luxus, nebo láce?

Světlý dřevěný základ vypadá zároveň hřmotně a lacině. Kdokoli křeslo navrhoval, snažil se mu sice dodat jakési zdání klasiky, nicméně příliš se s tím nepáral a postupoval víceméně podle hesla, že sem tam nějaká ta oblina bude stačit. „Podstavec“ by si přitom zasloužil mnohem větší propracovanost, která by jej zjemnila a lépe opticky spojila s měkkým materiálem kůže. Vzácná kombinace okázalosti a lacinosti tak křeslu propůjčuje vzhled nábytku ze studiové televizní pohádky, ve kterém by se hezky vyjímal Jan Přeučil s falešnými vousy a záporáckou jiskrou v oku.

3. A především: Kam s ním?

Třetím problémem je skryté nebezpečí spojené s umístěním takového křesla. Kožený sedací nábytek s masivní dřevěnou podstavou si žádá velmi prostorný interiér s dostatečnou plochou podlahy i výškou stropů a je také náročný na to, aby k němu vše ostatní ladilo. Pokud si tedy hodláte podobné křeslo postavit ve své vile do luxusní studovny o rozměrech menší tělocvičny a obklopit je vysokými knihovnami plnými Goetha a Flauberta, mohli byste slavit úspěch. Průměrný český obývák jím ovšem spolehlivě zabijete.

Čím to asi chtělo být

Druhá ukázka je ze stejné kategorie objemně působícího těžkého nábytku, vypadá ovšem jednotně a nesnaží se kombinovat styl selské jizby s pracovnou anglického univerzitního profesora. Se svou tvarovou lehkostí a jednotným stylem je toto křeslo důkazem, že se totéž dá udělat lépe. A co vy – líbí se vám majestátní dvoubarevné křeslo? Pořídili byste si je domů? Nebo byste dali přednost tomu z druhého obrázku?