Kategorie

Módní policie: Jak (ne)vybrat televizní stolek

S televizí je v interiéru vždycky trochu potíž. Pro většinu domácností je důležitá, ale na druhou stranu málokdy svým stylem odpovídá zbytku místnosti. Leccos ovšem zachrání kvalitní stolek.
Bůhvíproč panuje obecné přesvědčení, že pod televizi patří zásadně jenom stolek k tomu určený, ideálně dřevěnými poličkami a skleněnými dvířky vybavený. Tento předpoklad nestojí na žádných rozumných důvodech - jednoduše vychází z přístupu, kdy si chceme maximálně ulehčit život a nakupovat nábytek podle katalogových sekcí. Výsledkem pak může být něco jako dnešní model. Ano, tady se už dostáváme do kategorie nábytku, který má leckdo z nás opravdu doma. Shrňme si ve stručnosti všechno, co je na něm tak typické a ne úplně šťastné:

1. Barva, která se nehodí ke všemu

Zapomeňte na buk, javor, břízu a další názvy dřevin a podívejte se na svůj nábytek z hlediska barvy. Drtivá většina českých interiérů je totiž hnědá nebo béžová. Nábytek v jiné barvě, případně takový, který se dá jinou barvou úspěšně natřít, abyste pohledali. Pokud už jinou barvu objevíte, obvykle jde o chemicky modrou, která bude s největší pravděpodobností stejně zkombinována s některým odstínem dřeva. Problém spočívá v tom, že odstínů od krémové po čokoládově hnědou jsou desítky a ne všechny jsou dobře kombinovatelné, ať už mezi sebou, nebo s jinými, méně přírodními barvami. Řešit všechno z nouze tím, že budeme mít celý obývací pokoj v buku, je spíš zoufalství než elegantní nápad.

2. Laciný vzhled

Kolečka, panty, skleněné prvky, to všechno na našem stolku působí, že jsme na něm hodně ušetřili. Barevný odstín, který už jsme probírali, na luxusu nijak nepřidává. Smutný je na tom všem fakt, že podobné kusy nábytku často ve skutečnosti nijak levné nejsou. Tenhle ošklivý stoleček například stojí 2800 korun, což vysoce přesahuje kvalitu jeho provedení i estetickou hodnotu.

3. Tvarová bezradnost

Dobře se na stolek podívejte: takhle to dopadá, když má někdo navrhnout design a neví si s tím vůbec rady. Sloupky jsou zbytečné, nesmyslné, těžkopádné. Skleněné destičky ve spojích nás vracejí zase na počátek 90. let. Podobně fungují skleněná dvířka, která tu také vůbec nemusela být. Řešení "pohyblivosti" stolku sadou laciných koleček ruší celkový vzhled, kousek působí jako levné kancelářské zařízení. Zahnuté tvary jsou marným pokusem dodat na zajímavosti něčemu, co bylo od začátku špatně. DVD i CD musí mít svoje speciálně tvarované poličky, univerzální velikost regálů by zřejmě byla proti pravidlům sektorového guru.

Čím to zřejmě chtělo být

Zachovali jsme dřevěný materiál, rozdělení na CD a DVD police a pochopitelně i místo pro přehrávače. Tvar je jednoduchý, hranatý, kvalitní struktura povrchu pracuje sama za sebe. Kolečka jsme si tentokrát odpustili. Ruku na srdce, jak často potřebujete svůj televizní stolek převážet z jednoho konce obývacího pokoje na druhý? A když už na to dojde, nedá se to zvládnout i bez koleček?
ab
ab
ab
ab
ab