První díl módní policie v novém roce si pochopitelně musel vzít na mušku něco zásadního, velikého a podstatného. A co je pro české domácnosti typičtější než obývací stěna?
Ano, obývací stěna může za jistých okolností vypadat dobře. Ovšem podstatně jiná a jinak řešená, než jak se už po dlouhá desetiletí objevuje v českých obývácích. Její běžná podoba je krystalické zlo, kvůli kterému celé generace nejsou schopny představit si v největší místnosti svého bytu nic jiného, než blok hřmotných, uzavřených skříní v některém z oblíbených odstínů béžové nebo hnědé.
Hrůzný monolit
Typická obývací stěna v plné kráse.
Špatně je na obývací stěně už samotný fakt, že dává všem jasně najevo, jak jste si při zařizování nevěděli rady. Přemýšlet o nejlepší kombinaci, navrhnout si různé varianty, pohrát si s neutrálními a výraznými barvami? To tak. Mnohem lepší bude koupit všechno v jednom balíku, který nám pak může v místnosti krásně zabírat místo.
Čím víc skříní, tím lépe
Že máme jenom průměrně velký obývák a na knížky by nám stačily dvě poličky? Nevadí, do zbývajících se nastrkají dokumenty za posledních deset let, krámy po prarodičích a rodinná alba. Ostatně skříně můžou být za bytelnými dvířky klidně poloprázdné. Pořád nás bude hřát vědomí, že kdybychom po bohatém švýcarském strýčkovi zdědili padesát zlatých cihel a hodiny s kukačkou, máme je kam nacpat.
Hlavně všechno schovat...
Pokud to není prosklené, je to uzavřené - tradiční obývací stěny mají často jen minimum otevřených polic.
Když jsme u toho – zapomeňte na otevřené police. Těch potřebuje obývací stěna co nejmíň, a vystavují se na ně zásadně špatné obrázky dětí a vnoučat v kýčovitých rámečcích. (Fotky by měly být ideálně vytištěné inkoustovkou na běžný kancelářský papír, žijeme přece v digitálním věku.) Příliš volných polic nás znervózňuje, protože máme panickou hrůzu z prachu. Co na tom, že pak pravidelně smejčíme i ty, které jsou bezpečně schované uvnitř.
... a vystavit porcelán
Skleník neboli vitrína je takřka povinnou součástí české obývací stěny.
Co ovšem naopak milujeme, jsou skleníky a vitríny. Nic se nevyrovná kráse roztodivně broušených a zlatem dekorovaných sklenic na víno, které už roky nikdo nevytáhl a nepoužil, aby se náhodou nerozbily. Vystavit si pochopitelně můžete i hrnky, kořenky, polévkové mísy nebo džbánečky. Opovažte se je ale upotřebit k jejich původnímu účelu, na to vám přece bohatě stačí ty otlučené výlisky, ze kterých hltáte večeři běžně.
Čím to asi chtělo být
A teď vážně. Když už se nechcete vzdát obývací stěny, zvolte takovou, která nebude působit dojmem obrovského uzavřeného monolitu. Klidně opusťte i hnědou a nebojte se zalovit v méně přírodních barvách – budou-li decentní a sladěné se zbytkem místnosti, budou vypadat dobře. Ostatně ani výrazná barva není tabu. Pokud bude stěna dostatečně opticky „lehká“ (nebo váš obývací pokoj dostatečně velký), stane se vítaným akcentem.
Jednoduchá bílá obývací stěna s volbou otevřených nebo uzavřených polic a místem pro televizi.
Uzavřených polic a skříněk by mělo být spíš méně, otevřené působí mnohem lépe. Navíc pokud do nich narovnáte knihy, časopisy, a občas je proložíte nějakým hezkým předmětem v roli zarážky, automaticky vám v obýváku vytvoří příjemnou pestrou dekoraci. Zkuste opustit zdobný historizující styl, který z vašeho bytu stejně šlechtické sídlo neudělá, dejte přednost jednoduchým skříňkám a nechte vaše předměty denní potřeby, aby místnost vyzdobily samy. A nebojte se je občas použít.
