Po celou dobu evoluce se na planetě Zemi vyvíjí bok po boku živočichové a rostliny. Je známo, že býložravci se živí rostlinami, ale už méně známé a obvyklé je, že se rostliny dokážou živit drobným hmyzem a některé i menšími obratlovci.
Masožravky
I když se tyto podivuhodné rostliny adaptovaly tímto způsobem, mají oproti zvířecím dravcům jednu nevýhodu. Nemohou svou kořist pronásledovat. Proto každá masožravka používá k lovení hmyzu jinou taktiku a lákají kořist pomocí nejrůznějších vůní, pachů, sladkých, třpytivých či dokonce omamných sekretů, barev a tvarů.
Základní druhy
Na celém světě je známo pouze 650 druhů masožravých rostlin. Každá má jinou strategii a svou kořist loví jiným způsobem. Důmyslnost pastí je vždy obdivuhodná. Popíšeme si několik základních druhů masožravek.
Darlingtonie kalifornská – Darlingtonia californica
Je endemitickou rostlinou alpinských i lesních mokřadů kalifornských a oregonských hor. Pro tvar svých pastí, které připomínají hlavu vztyčené korby, se jí také přezdívá „kobří lilie“. Rostlina je vázána na mikroklima hor a proto ji lze jen těžko pěstovat v domácích podmínkách. Průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí 2-15°C.
Při překročení patnáctistupňové hranice jen na pár dní rostlina zahyne. Trubicovité láčky zakončené hlavicí se vstupním otvorem na spodní straně vznikly přetvořením listů. Rozeklané plochy pod vchodem slouží jako lákavá přistávací plocha pro hmyz. Darlingtonie nepoužívá vlastní trávící enzymy, ale její oběť rozloží symbiotické bakterie.
Láčkovice australská – Cephalotus follicularis
Pochází z Austrálie a je další z kuriozit protinožců jako koala, či ptakopysk. Láčkovnice má dvojí listy. První list je přetvořen ve složitou láčku, do které chytá svou kořist. Druhý list tvoří jakési víčko, které brání úniku hmyzu z pasti. Hmyz je zabit pomocí trávicí tekutiny, vylučované láčkou.
Láčkovky – Nepenthes
Jsou rostliny tropických deštných lesů a tropických horských mlžnatých lesů. Láčkovky můžeme najít na území Madagaskaru, v jižní Asii, Indonésii a Filipínách. Nejvíce druhů se vyskytuje na území Bornea a na Sumatře. Láčkovky jsou mezi všemi masožravkami ty nejmohutnější. Jejich plazivé nebo popínavé lodyhy mohou totiž dorůstat až několik metrů. Velké konvicovité láčky, obsahují smáčivou a slizkou trávicí tekutinu.
Druhy s největšími láčky jsou schopné pozřít dokonce obratlovce do velikosti krysy. Taková kořist je ovšem neobvyklá, klasická potrava je tvořená hmyzem. Pokud je ovšem pěstována v domácích podmínkách, dá se takovými obratlovci krmit uměle. Láčka láčkovky je opět krytá nepohyblivým víčkem, které chrání trávicí šťávy před naředěním dešťovou vodou. Také vylučuje sladký sekret k přilákání hmyzu.
Postraní křídla – rampa pro potravu
Tyto sbíhavé lišty slouží jako sladká cestička pro veškerý hmyz. Ten přileze zezdola, sklouzne do láčky a neobvykle rychle se utopí v trávicí šťávě, protože vnitřní stěny jsou pro hmyz neschůdné.
Mucholapka podivná – Dionaea muscipula
Tato rostlina se vyskytuje na území Severní a Jižní Karolíny. Jako jediná masožravá rostlina používá k chycení kořisti prudký pohyb listů, když sklapne své čepele. Kořist láká nektarovými žlázami a lesklou barvou pasti. Po sklapnutí rostlina intenzivně vylučuje trávicí šťávy až do usmrcení kořisti. Celkové trávení park trvá několik dní.
Masožravé rostliny jsou mixotrofní
To znamená, že pouhá živočišná kořist jim k životu nestačí. Jsou závislé na příjmu sluneční energie, a proto své zelené části používají k fotosyntetickým procesům. Bez slunečního světla jako všechny rostliny nepřežijí, kdežto bez živočišné potravy se obejít dokážou, přestože jsou potom menší a slabší.
foto: www.thinkstockphotos.com
