Koupelny dnes stále častěji nahrazují v bytech sprchové kabiny, které jsou sice praktické, ale vypadají spíše jako vodní laboratoře nebo koupelnová sekce na nějaké technologicky pokročilejší vesmírné lodi. Svým způsobem je to móda, která jistě brzy uvolní místo tradičním koupelnám.
Duch zdraví netkví jen ve sterilitě technicky předimenzovaných koupelen, ale v intimitě hygieny, v relaxaci, při níž se spojujeme s živlem vody, a při níž smýváme prach starostí všedního dne.
Koupelna by měla být především místem relaxace
Požitek versus holá praktičnost
V tradiční vaně jistě nezůstane koupání bez následků. Kaluže vody, které musíme po sobě stírat, narušují sterilitu koupelny, ale sebetechničtější kabina prostě není elegantní vanou s typicky podélným tvarem, ani neposkytuje jako vana místo pro relaxaci a Charlotta Cordayová by jistě měla potíže, jak se zbavit Marata, kdyby místo do vany vedla svůj úder do kabiny. Dějiny by patrně vypadaly jinak, kdyby si svůj kožní neduh léčil Marat v kabině, která by se spíše hodila do Hitchcockova filmu Psycho. Kuchyň a koupelna by totiž neměly působit jako sterilní laboratoře, ale naopak by měly poskytovat útulně komorní atmosféru.
Mozaika je esteticky působivá
Mozaika
Začne to již obklady. Ač nedosahují koupelny u nás nijak závratných rozměrů, používají se prostorově nepřiměřené obklady o velkých rozměrech. Platí pravidlo, že čím menší koupelna, tím menší by měly být i obklady. Velmi málo se rovněž využívá mozaika, která je neotřelá a zároveň opticky zvětšuje prostor. Mozaika je mediteránní prvek (Římané ji používali jak na podlahy, tak na stěny, často mozaiku figurální), který do našich koupelen vnáší prvek exotičnosti i důvěrné známosti prostředí, v němž se každý den pohybujeme.
Efektní je použití mozaiky místo listelů a naprosto famózní je mozaika, když rámuje velké zrcadlo. Koupelna je totiž chrám bohyně Hygieie, bohyně Salus, bohyně našeho zdraví a čistoty. V jejím jménu se od 19. století zvedal standard čistoty, v jejím jménu se pěstovala a pěstují krásná těla a svěžest rán i večerů.
Okno v koupelně není luxus, ale nutnost
Koupelna není sauna
Pokud to jde, měla by mít koupelna okno, protože přímé větrání zabrání tvorbě vlhkomilných mikroorganismů a zvýší její hygienický standard. Dokonce by se dalo říci, že okno v koupelně je základ, protože místnost, kde podstupujeme denně hygienický rituál, není sauna. Příčné či podélné větrání nikdy neuškodí, chceme-li získat otužilost, potřebnou ke zdolávání streptokoků či jiných nahlodávačů našeho zdraví. Koupena je totiž také tak trochu tělocvična, kde nejen oddělujeme od sebe spánkem zalepená víčka, ale kde tváří tvář sobě zpytujeme zrcadlo, jaký bude ten dnešní den.
