Kategorie

K čemu jsou dobré termostatické ventily

Využívání termostatických ventilů k regulaci vytápění je v českých domácnostech již docela běžnou záležitostí. Jak termoventily fungují? K čemu jsou dobré? Vyplatí se?
Podle statistických údajů využívá termoventily značná část českých domácností – ve starších zástavbách asi 70 až 75 procent, na sídlištích dokonce asi 90 procent bytů. Zákonem č. 406/200 Sb. O hospodaření energií ve znění pozdějších předpisů je však v §6a, v odst. 10 stavebníkům, vlastníkům budov a společenstvím vlastníků jednotek dána povinnost „vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům ...“ Novelou č. 574/2006 Sb. byla prodloužena lhůta pro osazení, původně stanovená prováděcími předpisy na 31. prosince 2006, tudíž si budou muset termostatické ventily nechat nainstalovat do konce letošního roku také ti, kteří se této výměně až doteď vyhýbali. Jak a proč jim může být tato změna prospěšná?

Jak fungují termoventily

Termostatické radiátorové ventily jsou všeobecně považovány za základní složku efektivní regulace vytápění. Tím, že automaticky reagují na změnu teplotních podmínek v místnosti, zvyšují nejen kvalitu našeho bydlení, ale také úsporu energie, čímž snižují naše náklady na vytápění. Termoventil má dvě složky – těleso ventilu a termostatickou hlavici s čidlem s kapalinovou nebo paroplynovou náplní, která zajišťuje automatickou regulaci průtoku vody podle nastavené teploty v místnosti. Teplotu lze nastavovat v rozmezí 1530 °C. Čidlo termoventilu zajišťuje automatickou kontrolu teploty v místnosti podle nastavené hodnoty. Výhodou je, že reaguje na klimatické změny i na vnitřní tepelné zisky (např. teplo vyprodukované spotřebiči elektrické energie), čímž v bytě zamezuje přetápění nebo nedotápění. Ventil tak snižuje nebo zvyšuje průtok do otopného tělesa v závislosti na vzrůstu neb poklesu teploty a udržuje teplotu stále ve stanoveném rozmezí s přesností 1 °C. Přesněji dokáží pracovat termostatické ventily s čidlem mimo hlavici, umístěným na vhodném místě v místnosti. Instalace termoventilů ovšem není možná při využívání teplovzdušného vytápění nebo podlahového či stropního vytápění. Rovněž nelze termostatické ventily použít při napojení bytů na kotelny s násypnými kotly na tuhá paliva, a to z bezpečnostních důvodů.

Kolik ušetříme? Pouze ventily nestačí

Způsob řízení regulace teploty pomocí termostatických ventilů je oproti obyčejným radiátorovým kohoutům výrazně praktičtější a ekonomičtější. Údaje ohledně procentuální úspory nákladů na vytápění se v tomto bodě různí, obecně je průměrná úspora nákladů uváděna v rozmezí 15 – 20 %. Bylo by však pošetilé se domnívat, že pouhá výměna obyčejných ventilů za termostatické stačí k dosažení vysokých úspor. První podmínkou je správná instalace termoventilů. Výměnu ventilů je nutno provádět vždy pro celý dům najednou a ještě před vlastní instalací předem nechat připravit projekt. Aby byla výměna efektivní, bývá také nezbytná následná regulace celé otopné soustavy. Zvýšení úspor lze dosáhnout také současnou instalací indikátorů topných nákladů. Ty umožňují rozúčtovat finance na vytápění podle skutečné spotřeby jednotlivých uživatelů, což může nájemníky motivovat k hospodaření.

Kolik investujeme, a kdo to zaplatí

Při využití kvalitních ventilů a jejich správné instalaci je jejich životnost odhadována na minimálně 25 let a návratnost celé investice přibližně na dva roky. Průměrné náklady na jeden ventil se pak pohybují v rozmezí tisíc až patnáct set korun. To sice není vzhledem k možným úsporám, relativně krátké návratnosti investice a dlouhé životnosti ventilů částka nijak vysoká, ovšem pro některé domácnosti to může znamenat podstatný výdaj. Musí se tedy takovéto investice bát? Záleží samozřejmě na tom, o jaký typ vlastnictví domů se jedná, všeobecně by však tato změna neměla rodinný rozpočet nijak zvlášť ohrozit. U obecních domů je to nejjednodušší – zařídit a financovat výměnu je podle práva povinna obec. Nájemníci se sice mohou na nákladech podílet či je dokonce hradit ze svého, to však lze pouze se souhlasem nájemníků. Obec jim investici nemůže nařídit nebo je do ní nutit. V případě družstevních bytů financuje instalaci družstvo z domovního fondu na údržbu a úpravy. Stane-li se však, že družstvo ve fondu nemá dostatečný počet finančních prostředků, pak může svým členům zvýšit výši příspěvků do tohoto fondu. Pokud se jedná o dům s byty v osobním vlastnictví, jsou náklady hrazeny výborem společenství vlastníků, a to rovněž z fondu na údržbu a opravy, do něhož vlastníci pravidelně přispívají. Vlastníci však mohou po domluvě zvolit jiný vhodný způsob financování investice.
ab
ab
ab
ab
ab