Kdo si klade takovou otázku, určitě není z těch, co jásají nad sádrovým trpaslíkem. On se totiž malovaný pidimužík ani mezi sochy zařadit nedá a při dobré vůli se spíše hodí do škatulky naivního umění. Socha v zahradě je klenot, kterému stojí za to věnovat čas.
Každý má jiný vkus a každému se líbí něco jiného, prosím, budiž. Když si ale postavíte na zahrádku k venkovské chalupě lva z umělého kamene, vypadá to přinejmenším směšně. Plastika je sice krásná, jenže do prostředí nezapadne, prostě tam nepatří. Tehdy se nejedná o kýč, ale o nevkus. Kýčem by se zmíněný lev stal, kdyby byl oblečený třeba do pruhovaných plavek. To je něco, co snižuje hodnotu sochařského díla, přisuzuje mu jiný charakter a účel, než by mělo mít.
Plastiku z „domácích“ zdrojů nekoupíte, ale můžete ji zkusit vytvořit. Kámen je materiál, který najdete všude
Vhodné místo
Ale teď už opravdu vážně: zmíněný příklad je odstrašujícím modelem. Originálním doplňkem – sochou, plastikou nebo skulpturou – dotvoříme každý zahradní styl. Jen je třeba vědět, jak a kam výtvarný doplněk umístit a čeho se vyvarovat, aby objekt vynikl a byl opravdovou ozdobou zahrady.
V úvahu je potřeba brát poměr mezi velikostí plastiky a plochou. V malé zahradě rozměrná plastika vypadá příliš vychloubačně a naopak na velké ploše malý výtvarný objekt zanikne. Menší objekty je lepší umisťovat v takzvaném sledu. Například několik menších nádob s květinami (terakotových váz, menších plastik) v řadě za sebou vytváří seskupení, které opticky působí jako celek v pravidelně uspořádané zahradě. Pro volný neformální styl zahrady zvolíme prvek opakování. To znamená, že objekty rozmístíme v určitých intervalech po celé ploše zahrady.
Velké a menší nádoby vytváří dekorační zátiší
Důraz na charakter
Určující postavení má plocha, kde bude plastika umístěna; na cestě, u vody, na trávníku, u vchodu nebo mezi stromy. Vystavený objekt má výsadní právo na to, aby vynikl. Zanedbaný neposekaný trávník tím pravým místem nebude. Plastiku nestavíme ani u zdi nebo tam, kde překáží běžnému provozu. Ideální scenérií pro výtvarná díla jsou průhledy orámované větvemi stromů nebo mezi keři, u jezírek a nádrží, odpočívadel anebo před skupinou dřevin. Barva pozadí by měla dát plastice vyniknout. Plastiky z pískovce vyniknou před jehličnany, k tvrdé žule se hodí listnáče s jemnými listy. Plastiky ze skla a kovu umístíme na podklad z oblázků, písku nebo štěrku a k vodním plochám.
Plastika může být umístěna přímo ve vodě, ale musí být z materiálu odolnému vodě
Na podstavci záleží...
Ještě je třeba se zmínit o podstavcích, které jednak k plastice patří a jednak ji chrání před poškozením, třeba při sekání trávy. Podstavec by měl být z přiměřeného materiálu, nejlépe stejného jako je plastika, anebo takového, který už jsme na zahradě použili (kámen, dřevo nebo beton). Třešinkou na dortu je osvětlení plastik, ať umělé nebo přirozené. Střídání světla a stínu poskytne mimořádně nevšední výraz umístěnému objektu, plastice nebo soše. O správném výběru osvětlovacích lamp to platí dvojnásob. Buď krásu získáme nebo ji ztratíme.
