Přemýšlíte, jestli se vaše nová březová skříň bude hodit k podlaze v barvě javoru? Pokud jde o barevné ladění, není dřevo jako dřevo. Aby váš interiér působil dobře, musíte si uvědomit, že pracujete s konkrétním barevným odstínem.
Převzali jsme to samozřejmě od výrobců nábytku: Máme-li dřevěný stůl, nemluvíme o jeho barvě, ale o tom, z jakého stromu je vyroben. Samozřejmě to má svůj význam, protože různé materiály mají také různou pevnost a strukturu, hodí se na různé věci. Bohužel ale také při zařizování zapomínáme, že každý dřevěný kousek představuje v rámci barevné škály nějaký odstín – a že právě s ním musíme počítat.
Kombinaci dvou různých druhů dřeva je třeba promyslet.
Jakou barvu má dřevo?
Dřevěné materiály přechází barevně od světlé vanilkové přes béžovou, žlutou a oranžovou až po hnědou, červenohnědou a černohnědou. Svou roli hraje i lesklý nebo matný povrch nábytku a samozřejmě „vzor“, tedy přirozená struktura dřeva.
Držte se tedy několika jednoduchých pravidel:
1. Ještě než koupíte první kusy nábytku, vyberte si barevnou škálu. Existují volně dostupné jednoduché softwarové programy pro plánování interiéru – využijte jich a zkoušejte, jak váš byt může vypadat.
2. Jako základ stačí obvykle zvolit tři barvy, z nichž jedna až dvě budou neutrální. Pokud víte, že chcete dřevěný nábytek, jedna z těchto základních barev bude patřit jemu.
3. Barvy podlahy, dveří, stěn a případně okenních rámů už by měly vycházet ze zvolené barevnosti.
4. Pokud je to možné, obstarejte si vzorky materiálů, ze kterých je váš nábytek, a při dalších nákupech je porovnávejte se zbožím. Nejde o to najít nejbližší podobný odstín, ale objevit kombinace, které ladí.
5. Mnohem jistější než snoubení dvou „téměř stejných“ barev je nalezení hezkého kontrastu.
Základní problém většiny českých bytů a domů spočívá v tom, že se snažíme kupovat nábytek v co nejbližších barvách a tím dosáhnout dojmu sladěnosti. V reálu to ovšem pravidelně dopadá jinak. Pokud se nepovede trefit přesně stejný odstín (což bývá nejčastější případ), celek působí naopak nedotaženě a provizorně. Pokud stejný odstín trefíte, najednou máte velkou plochu místnosti v jedné barvě – a to je na jednoho laika bez designérských zkušeností trochu moc velké sousto.
Lepší než hledat dvě co nejvíce shodné barvy je pracovat s kontrastem. Zkuste začít spojením neutrálních, ale vzájemně odlišných odstínů. Mezi světlými jsou to krémová, vanilková, kávová nebo světlé odstíny modré a šedé, z tmavých lze vybrat čokoládovou, temně kávovou, tmavomodrou (pozor, jako neutrální bude opravdu fungovat jenom námořnický odstín, ne svítivá královská modř) a černou. Nebojte se tedy kombinace kontrastních materiálů i barev. Březové dřevo se například často překvapivě dobře snáší s černobílou barevností, se sklem i kovem.
Co s „falešným“ dřevem?
Vzor dřeva se u nás hojně používá i na předměty z umělých materiálů, jako jsou třeba díly laminátové podlahy, linoleum, tapety pokrývající dřevotřískový nábytek nebo umělá kuchyňská dvířka. V tomto případě platí, že jde spíš o zlozvyk. Skutečný stav věcí je totiž vždycky vidět už od pohledu, a navíc je v tom něco silně maloměšťáckého: Podívejte se, tahle PVC podlaha vypadá skoro jako parkety.
Tento trend vychází z představy, že na umělých hmotách je automaticky něco špatného, ošklivého a laciného. To ale vůbec nemusí být pravda. Pokud si nemůžete dovolit bytelné dřevěné parkety, mnohem lepší řešení je vybrat kvalitní umělý materiál a přiznat jeho podstatu. Například dobré marmoleum přece nemusí mít vzor palubek ani dlaždic, skvěle bude fungovat i jednolitá barva (a navíc se bude snáze vybírat tak, aby vám seděla do vašich představ o konkrétní místnosti).
Sečteno a podtrženo: Umělé materiály jsou naprosto v pořádku, pokud mají určitou úroveň provedení, jsou dobře nakombinovány a nesnaží se tvářit jako něco, čím nejsou.
