Přemýšlíte, jak si originálně vybavit bydlení, aniž byste utratili majlant? Máme pro vás jeden typ, který doprovází krásná myšlenka.
Ahoj holky, první otázka bude asi velmi nečekaná – prozraďte, jak vznikl nápad a vlastně celý projekt Z pokoje do pokoje?
S prvotní myšlenkou otevřít místo s nábytkem z druhé ruky (tzv. re-use centrum) přišla naše kolegyně Zuzka Kuberová, která si ji přivezla ze studií ve Švédsku, kde si za málo vybavila studentský, ale osobitý, byt právě v jednom z takových re-use center. Po návratu do Čech ale narazila, místní nabídka ji nenaplňovala, buď řetězce s nekvalitním nábytkem nebo nekonečné hledání v bazarech. Rozhodla se tedy otevřít vlastní místo, které by splňovalo přesně její představu . Oslovila Báru, která se do toho vrhla po hlavě s ní. Terka se k projektu přidala o něco později, kdy se Pokoje poprvé představily veřejnosti v rámci měsíčního pop-upu a také se objevily na sociálních sítích. K nápadu obchodu se starým nábytkem se pak přidala také sdílená dílna, workshopy a akce jiných spřátelených organizací s ekologickým přesahem.
Jak celý proces probíhá?
Většinou je na začátku email. Email od někoho, kdo nám nabízí starý nábytek za odvoz. Poté přijde další a další a my můžeme vyrazit na pravidelný měsíční svoz po Praze. Věci jsou ale většinou ve špatném stavu a potřebují alespoň základní opravu (nejde nám o dokonalost, ale spíše o funkčnost), na řadě je proto dílna, kde se starý nábytek opraví a tím prodlouží jeho životnost. Pak už jen nábytek čeká na svého nového majitele. Zároveň nabízíme dílnu lidem, kteří v Praze postrádají svůj vlastní kreativní prostor pro kutění. V dílně také probíhají kurzy, kde lidi učíme jak takový starý dřevěný nábytek opravit nebo přečalounit. Naše aktivita je o koloběhu věcí, o učení se jak nebýt tolik konzumní a také o návratu k řemeslu.
Nábytek samy různě stěhujete, nosíte, přemisťujete, máte v hlavě nějaký speciální kousek, který vám dal opravdu zabrat?
Zrovna naposled jsme nesehnaly mužskou pomoc na stěhování většího a ne úplně lehkého psacího stolu z masivu se šuplíky na obou stranách. A tak jsme to pojaly jako dívčí výzvu. Bylo to ve krásném starém domě na Vinohradech, jehož jedinou vadou bylo, že měl miniaturní výtah, kam jsme se se stolem prostě nevešly. Byt byl sice ve druhém patře, ale v takovém starém domě s vysokými stropy je druhé patro jako stoupání do nebe. Sice se shrbenými zády a pár přestávkami v mezipatrech, jsme nakonec stůl donesly na místo a mise byla splněna. Stůl se dostal do dobrých rukou a krásného prostředí, to byla odměna za tu námahu.
Kdo vás ve vaší dílně nejčastěji navštěvuje?
Záleží o které části je řeč. Nábytek na prodej zajímá především mladší lidi, kteří si zařizují své vlastní (první) bydlení a nejsou zatíženi vzpomínkami na socialismus, který někdy může náš nábytek asociovat právě těm starším. Naše generace už k tomuto nábytku přistupuje s obdivem, z hlediska řemeslné kvality i designu a ráda jej kombinuje např. s moderními prvky. Dílnu pak využívají většinou muži, kteří nemají své útočiště pro práci nebo kutění a také občas říkají, že je k nám vyhnaly jejich manželky nebo přítelkyně, které už nebaví piliny v obýváku. Kurzy jsou škálou všech možných charakterů i věků, převažují ale ženy, které si touží osvojit znalost řemesla. Mnohdy jsou to lidé, jejichž zaměstnání je o celodenním sezení za počítačem a na konci jsou zrelaxovaní manuální činností a viditelným výsledkem své práce.
Jak bydlíte vy samy? Také máte byty plné zrestaurovaného nábytku?
To jak prezentujeme celou myšlenku a jakými věcmi se v obchodě obklopujeme, možná může vypovídat o našem vkusu. Každá ráda kombinujeme, najdete u nás starý opravený nábytek, upcyklované věci, palety místo postele, solitéry z Ikei a hlavně spoustu barev. Jde nám především o osobitost prostoru.
Kdybyste si mohly vybrat jakékoli místo v Praze, kde byste mohly bydlet, kde by to bylo?
Každá jsme momentálně v jiné životní situaci. Zuzka má rodinu a tak nemůžu mluvit za ní. S Terkou máme rády městský život, staré pražské čtvrtě a možnost kamkoliv dojít pěšky. Proto centrum města nebo jeho přilehlé části jsou prioritou. Ve Vršovicích nebo na Žižkově člověk stále vnímá zbytky původní atmosféry, staré známé podniky, výkladní skříně, zašlé kouty a opadané omítky. Právě to nás láká, krása v nedokonalosti.
A na konec nám prozraďte, jaké jsou další plány s projektem Z pokoje do pokoje?
S Pokojema stále řešíme udržitelnost. 2 roky po sobě jsme byly podporované grantem a všechno šlo o něco lépe. Nyní už ale podporu nemáme a tak bychom se rády staly soběstačné sami o sobě a dokázaly, že projekt, který je v Praze první svého druhu může přežít. Šíření myšlenky o "znovupoužívání" věcí a tím eliminování odpadu, nám dává velký smysl. A tak nabádání veřejnosti k tomu, aby na místo vyhazování nábytku jej raději opravila, bude nadále naším cílem.
