Článek z kategorie: Archiv

Jak se bydlí v Turecku

30 / 12 / 2010

270

Turci Evropanům kromě chuti do válčení ukázali tradici pití kávy a čaje a zasloužili se i o několik vynálezů z oblasti bydlení, jako například tapiserie a koberce. Jak se v Turecku bydlí dnes?

Rozdíly mezi různými oblastmi a sociálními vrstvami této země jsou velké. V Turecku najdete bídné špeluňky, slušné bydlení i neskutečný luxus, to vše často v těsné blízkosti. V čem se tu dá bydlet? Nechme se pozvat dovnitř. V turecké bytové kultuře se odráží místní vkus, preferující výrazné barvy, blyštivost až přeplácanost interiéru a na český vkus často i bláznivé barevné kombinace. Moderní velkoměstští Turci z Istanbulu, Izmiru nebo Ankary chtějí být šik nejen v oblékání, ale i v bydlení, a tak bleskově reagují na módní trendy a přebírají nápady ze zahraničí. Ve všech třech tureckých pobočkách IKEA je neustále plno a třeba jen v 3,7milionovém Izmiru působí na 1500 různých nábytkářských firem, připravených plnit všemožné nápady svých zákazníků. To už je slušný výběr. Typická turecká domácnost to ale s modernou stále ještě nepřehání. Turecké tradiční interiéry a jejich poličky, vitrínky, ledničky, stoly, stolky a televize stále ještě leží pod záplavou více či méně vkusných háčkovaných a vyšívaných deček - zvláště v konzervativnějších oblastech a na vesnicích, kde jsou ruční práce stále jednou ze základních ženských dovedností. Pokud na to mají, libují si Turci v mohutném a honosném designovém nábytku (v rozlehlých obývacích pokojích svých 4+2 si to mohou dovolit), v luxusních potazích a výrazných bytových doplňcích, jako jsou například křišťálové lustry, svítidla futuristických tvarů, zrcadla v masivních zlacených rámech, nebo designové koupelny – u jisté příjmové skupiny je hlavní ideou interiéru ohromit okolí. Má-li sponzor hlouběji do kapsy, zařídí jeho žena (bydlení je samozřejmě doménou žen) reprezentativně jen nejdůležitější místnost pro přijímání hostů – obývací pokoj. Pro zajímavost – u nejlevnjších nábytkářských značek začíná základní sada nábytku do ložnice, jídelny a obývacího pokoje pro novomanžele na cca 35 000 korun.

Sedačka je grunt

Pohovka – televize – stolečky na čaj. Bez tohoto tria se neobejde žádný turecký obývák. Základem úspěchu je co největší sedací souprava, na níž se vejde co nejvíce domácích i hostů – zdejší rodiny jsou velmi rozvětvené a často se navštěvují. Ve východních částech Turecka a na venkově se ale často ještě sedí postaru – na zemi nebo na nízkých lavicích vyložených koberci, které slouží i ke spaní. Televize je nefalšovaným božstvem každé rodiny a servírovací stolečky při zdejším neustálém popíjení čaje nutností. Prodávají se v klasických i moderně laděných sadách po třech nebo čtyřech a jsou neustále v permanenci. Mnohé turecké domácnosti mají kromě „salónu“ - honosně zařízené reprezentativní místnosti s velkým jídelním stolem, příborníkem a vitrínou na sklo i normální „televizní“ pokoj se staršími pohovkami a televizí, kde mohou řádit děti a kde probíhají běžné rodinné večery. Nedivme se – jelikož jsou turecké rodiny podstatně početnější než ty naše a často spolu žijí i tři generace, má běžný činžákový byt v Turecku 130-160 m2, velký „salon“, tři menší pokoje, kuchyň, komoru, dvě koupelny s toaletou a 2-3 balkóny.

Co u Turků (ne)najdete

Některých rozdílů si při návštěvě turecké domácnosti všimnete rychle. Lustry bývají složité, lesklé a ověšené různými blýskavými cingrlátky, podobně jsou na tom i záclony a závěsy. Udiví nevlídná prázdnost stěn – řada Turků nemá pocit, že by si ně měla něco pověsit, často si je ale nechávají dekorovat podhledy se zabudovanými bodovými světly nebo páskem s ornamentem ve výši pasu. V koupelnách najdete vázičky s umělými květinami nebo různé nevkusné a nepraktické skleněné ozdoby. V nových nebo rekonstruovaných koupelnách převládají sprchové kouty. Ve všech kuchyních najdete myčku na nádobí – kdo by chtěl pravidelně umývat talíře po deseti lidech. Nezvyklé jsou pro nás různě dekorované láhve s pitnou vodou s ručním čerpadlem nebo v přístroji na čepování, protože ve většině země neteče z kohoutku pitná voda. Spíže v tureckých činžácích nenajdete. V obývacích pokojích bude určitě příborník a vitrína na sklo. Marně ovšem budete pátrat po knihovničkách. Knihy už dávno prohrály nerovný boj s místními 80 televizními kanály a sehnat knihovnu je snadné snad jen v IKEA. To, že Turci obecně příliš nečtou, dokazuje další detail – v ložnicích většinou nenajdete lampičky na čtení. Nejsou zkrátka potřeba.

Děti jako v pohádce

Samostatnou kapitolou jsou dětské pokoje. Musí být co nejsladší a rodina do svých zbožňovaných ratolestí bez okolků investuje spoustu peněz. Začíná se postýlkami pro nejmenší se zabudovanou přebalovací plochou a šuplíky, později se přechází třeba na pestrobarevné postýlky ve tvaru autíček. I když klasická česká hospodyňka má také ráda doma pořádek, Turkyně hrají úplně jinou ligu. Jejich fanatické každodenní uklízení, neustálá obava z nepřátelských bakterií a drhnutí všeho silnou dezinfekcí je už téměř diagnózou. Pravda, mají na to čas, když 75 % z nich zůstává celý život v domácnosti. Stejně jako u jiných orientálních národů ale platí, že v bytě bývá jako v klícce, ale zahrádka, okolí domu nebo čistota celé ulice už nikoho příliš nezajímá. Turečtí muži se nevyžívají v kutilství jako Češi. Protože mnozí živí celou rodinu a pracují minimálně 6 dní v týdnu, nemají na to čas, síly a popravdě ani inspiraci z okolí.