V životě lidském prostě přijde čas, kdy touha po samostatnosti převáží touhu po pohodlí. To pak člověk přistoupí na ledasjaké kompromisy a uskromní se značně v nárocích na standard svého příbytku, jen když vyletí z rodičovského hnízda. Dočasně pak žije třeba i v podmínkách, které jsou všelijaké roztodivné, ale šťasten, protože se zařídil po svém.
Má maminka dodnes někdy připomíná, jak se před třiceti lety při instalaci radiátorů jeden z nich „dočasně“ a provizorně podložil úhledným polínkem. Ono provizorium se jaksi protáhlo a špalíček se vyjímal na koberci pod radiátorem v obývacím pokoji až do doby, kdy radiátor zmizel a nahradil jej elektrický přímotop.
Dnes Vám přinášíme první ze série příběhů o tom, jak také jsme bydleli. Máte zajímavý příběh o bydlení? Pak neváhejte a napište nám, budeme čtenářské příspěvky zveřejňovat na pokračování!
Z nouze cestou improvizace
Byl jednou jeden mladý člověk, sotva po maturitě, s komplikovanými rodinnými vztahy, i stalo se, že skončil v tíživé situaci bez přístřeší a bez obživy. Do cesty mu ale přišla dobrá duše v podobě jiného člověka, který nedávno předtím zakoupil dva byty nad sebou, s plánem je zrekonstruovat a propojit v dvoupodlažní mezzonet. Zatím byl ale horní byt prázdný, neužívaný, proto dobrý člověk nabídl mladíkovi v tísni dočasné přístřeší, než si najde něco lepšího sám. On to byl totiž opravdu nouzový azyl.
Polní podmínky
Jednalo se o jednu velikou místnost s podkrovní komůrkou. Po válce v ní skromně žila spolu se svým bratrem jistá hodná slečna Amálka, která později neunesla nevraživost společenství a oběsila se na klice dveří oné komory. Poté místnost obýval jistý alkoholik, který se tam vyskytoval jen zřídka, spíše žil v místní hospodě.Elektřinu mu pro neplacení odpojili, dveře a zárubně byly mnohokrát vyražené, když se častokrát pro opilost nemohl klíčem trefit do zámku, hygienu neznal a v pokoji to bylo i po letech cítit. Proto bylo nutné řádně a několikrát vydesinfikovat dřevěnou podlahu, ale zápach stále přetrvával. Nakonec se musela prkna v několika místech vyzvednout, suť a škvára vyplňující prostor pod nimi, do nichž přičiněním minulého nájemce nasáklo vše představitelné i nepředstavitelné, odstranit a podlahu vrátit na své místo.
Voda v bytě také nebyla zavedená; když byl dům postaven, počítalo se s litinovou výlevkou na chodbě společnou všem čtyřem bytům v budově. Výlevka byla po čase neuváženě odstraněna a tak novému „nájemníkovi“ nezbývalo, než k hygieně využívat pohostinnosti pána bytu. Cupitávalo se tedy po schodech s nákupním košíkem plným nádobí k umytí a podobně.
Každý se chce časem spořádaně usadit
Elektřinu vyřešila prodlužovací šňůra vedená oknem z dolního bytu. Pobyt v dočasném improvizovaném přístřeší se z původně zamýšlených týdnů protáhl na několik let a časem se místnost podařilo celkem zútulnit. Na počátku to byla jen skříň a matrace v rohu, později docela zkulturněná oáza s postelí a nábytkem. Jen topení stejně jako v době vzniku domu obstarávala malá kamínka na pevná paliva, což bylo obzvlášť v zimě citelně znát.
Návrat do „tepla domova“ tak obnášel nejdříve chvíli notně zapracovat a topit, topit, topit tak, aby se dosáhlo obyvatelného klimatu. Říkává se, co člověka nezabije, to ho posílí. Do jistého věku je pestrá zkušenost z procesu stavění se na vlastní nohy žádoucí a únosná. Pak ale přijde na člověka věk, kdy už by se rád dal na spořádané živobytí a usadil se stabilněji. A tak i zmiňovaný mladík už dnes na provizorní příbytek jen vzpomíná ze svého zakoupeného rodinného domku, zaměstnává ho zcela jiný seriál – rekonstrukce nově nabytého stavení a jednou může zážitky líčit pro poučení vnoučatům.
