Pasivní domy nemají dlouhou historii. Začaly se stavět v polovině dvacátého století, zejména v Německu a ve Švýcarsku. V českých zemích se zpočátku pořizovaly zejména k experimentálním účelům.
Domy, které šetří energii
Podle roční spotřeby tepla na vytápění rozdělujeme různé typy domů. Domy starší zástavby spotřebují více než 180 KWh na m2 za rok, novostavby splňující požadavky dnešních norem spotřebují zhruba o 100 KWh/m2 méně. Význam pojmů jako dům nulový, pasivní nebo nízkoenergetický laikům splývá. Zjednodušeně řečeno, nulový dům neboli aktivní dům nespotřebovává téměř žádnou dodatečně dodávanou energii, pasivní dům ne více než 15 – 20 KWh/m2 a dům nízkoenergetický do 80 KWh/m2 za rok.
| Čtěte také: Aktivní dům – ekologické bydlení na úrovni |
Jak pasivní dům funguje?
Pasivní domy nejsou vybaveny klasickým systémem vytápění. Není totiž potřeba. Domy využívají alternativních zdrojů pro získání energie. Jedná se o rozšířené solární kolektory, tepelné zisky od obyvatel a elektrospotřebičů, sluneční záření, energii větru, energii akumulovanou v biomase nebo například energii geotermální.
Na tvaru záleží
Náklady za vytápění budou růst přímo úměrně s obvodovou plochou domu. Nejmenší tepelné ztráty by připadaly na dům ve svaru koule. Vzhledem k tomu, že kulovité domy zatím nebudou běžnou součástí našich měst a vesnic, dalším následujícím tvarem je krychle nebo kvádr bez členitých tvarů. Dům ve tvaru krychle nebo kvádru umístěný v řadové zástavbě je dokonce energeticky méně náročný než samotná koule. Aby bylo maximálně využito sluneční energie, je vhodné natočit dům delší stranou na jih. V řadové zástavbě by vždy jedna strana domu měla směřovat na jih, druhá na sever. Východní a západní stěny nejsou pro tepelné zisky příliš ideální. Na jaře a na podzim pravděpodobně splní svoji funkci získání dodatečného tepla. Nepříjemnosti však začnou v létě, kde do nich sluneční paprsky ráno a večer svítí téměř kolmo. Tyto paprsky jsou nežádoucí a pro obyvatele velmi nepříjemné.
