Jak si z naprosté ruiny postavit vlastní sen a jak se od nevinného koníčku dostat až k založení vlastní firmy? To je příběh Káji a Romana, kteří pod značkou Haroka vyrábějí minerální náramky a sójové svíčky. Vše hezky pěkně po domácku a s láskou!
Vaše rodinná firma, která vyrábí zejména náramky z minerálů, se jmenuje Haroka. Což má svůj význam, můžete ho našim čtenářům vysvětlit?
Určitě! Samozřejmě jsme chvíli přemýšleli o názvu. Přece jen, je to důležité. Chtěli jsme, aby nás název trochu definoval, abychom tam byli tak trochu všichni. A pak najednou přišel nápad, který se nám moc líbil. Haroka. HA jako Happy – náš první pejsek, RO jako Roman – můj přítel, pomocník a podporovatel a nakonec KA jako Karolína – já :)
Jak vás vlastně váš „byznys“ napadl?
Z počátku se rozhodně o nějaký velký projekt nejednalo. Odjakživa miluju kameny – minerály, zřejmě i proto, že z nich vnímám jejich sílu a energii, kterou dokáží předávat svému majiteli. Když jsem před pár lety dokončila kurz jógy, která je mi také velmi blízká, koupila jsem si kamínky pro sebe – ty, které jsem cítila, že potřebuji – a navlékla jsem si první náramek pro sebe. Spoustě lidem kolem mě se líbil a chtěli nějaký vlastní… No a tak to začalo. Nejdřív u rodiny a kamarádů, pak chtěli náramky jako dárky pro další své blízké a najednou mi Roman vytvořil e-shop, založili jsme FB stránku, pak Instagram a už to bylo :)
Co všechno svým zákazníkům nabízíte?
Primárně hlavně náramky z minerálů, prstýnky, náušnice, občas vyrobíme nějakou modlitební Málu či růženec… V letošním roce se nám povedlo konečně „vymazlit“ náš projekt ekologických svíček, na které jsme opravdu náležitě hrdí. Vyrábíme si doma i obaly, vosk je sójový, vůně éterických olejů a uvnitř, jako překvapení, čeká ještě náramek :)
Je nějaký minerál, který máte osobně nejradši?
Upřímně, je to hodně podle životního období. Každé z nich si žádá své… Ale momentálně nesundám z ruky jaspis, apatit a tygří oko.
A teď k vašemu bydlení, které má také svůj příběh, můžete nám ho přiblížit?
Pokusím se… Náš dům miluji, ale musela sem si k němu nejdřív najít cestu. O lásce na první pohled nemůže být řeč. Polorozpadlá ruina bez oken, zahrada jedna velká džungle, kde jsem se modlila, abych se nepropadla někam do studny. Ne, nebyl to můj sen. Líbila se mi ale lokalita a to, že přestože je dům na návsi, je uzavřený před světem. Když jsme se pak během prohlídky v jedné místnosti náhodou potkali s Romanem, věděla jsem, že je rozhodnuto. Já slzy beznaděje v očích, ale on byl naprosto blažený. Věděla jsem, že jestli tohle dokáže někdo zachránit a vytvořit z toho dům k životu, je to on. A tak jsme odjeli s rezervační smlouvou…
Na zahradě máte dokonce i vlastní potůček, byl to váš nápad, nebo vám pomáhal nějaký projektant či architekt?
Byl to náš sen. Tedy, asi hlavně můj. Celý potok, stejně jako dům, udělal Roman. Zatím jsme si vždycky všechno společně vymysleli spolu. Žádného architekta nebylo třeba.
Co pro vás znamená „útulný domov“?
Pro mě je to hlavně pohoda a klid. Nejen to, že pod okny nejezdí náklaďáky, ale hlavně pohoda mezi lidmi, kteří spolu žijí, bez hádek a vypjatých situací. To místo, kde si sednu na kraj potoka, namočím si nohy a dám si skleničku něčeho dobrého… V zimě sedávám na našem velkém okně a koukám se ven. Někdy 2 minuty, někdy hodinu. Teplo domova je pro mě tedy především „štěstí a láska“, i když pro některé to zní jako otřepané klišé. No ale jinak samozřejmě – takové ty holčičí věci. V mém případě rozhodně svíčky – dnes už výlučně jen ty naše ;)
Za chvíli jsou tady Vánoce, těšíte se na ně? Budou pro vás letos jiné (kvůli covidu) anebo máte své tradice, se kterými nic ani nehne?
Letošní Vánoce budou u nás trochu „větší“ než obvykle, co do počtu lidí u stolu i stromečku. Kromě mojí maminky a babičky s námi bude i moje sestra s rodinou. Ale jinak? Klasika! Výlet pro Betlémské světlo, pohádky, cukroví, večeře a nějaké dárečky. Hlavně být spolu. Moc doufám, že to vyjde.
