V našich končinách není úplně běžné využít při stavbě domu služeb architekta. Proč jste se rozhodli jinak a vybrali si zrovna ateliér a69?
Bylo to dáno hlavně tím, že David (manžel, pozn. aut.) pracuje jako developer, takže máme k architektuře blízko. Původně měl vzniknout projekt bydlení na vodě na rybníku Šeberák, kde architektonickou soutěž vyhrálo právě studio a69 – z jejich návrhu jsme byli nadšení. Měl to být projekt na prodej pro veřejnost, ale my jsme tam měli také bydlet. Potom bohužel město projekt nepovolilo, takže z toho úplně sešlo. Byli jsme ale už natěšení na bydlení s vodní plochou, proto jsme podle toho hledali další místo pro náš dům. Narazili jsme na pozemek bývalého žulového lomu a měli jsme jasno.
Byla to vaše první zkušenost s architekty nebo jste zkoušeli ještě někoho?
Minulé bydlení jsme také řešili s architektem, ale neměla jsem hlavní slovo a byt byl spíše podle Davidových představ, který nemá tak vyhraněný názor a je schopen se architektuře více přizpůsobit. Já jsem měla trochu problém s některými nápady a museli jsme jít cestou kompromisu – já i architekt – a myslím, že je lepší, když vám to sedne zcela, tak jak se stalo s Prokopem (Tomáškem, architekt z a69, pozn. aut.). Tam z mé strany nejsou žádné výhrady, asi jsme podobně naladění v tom, kde cítíme harmonii.
Potom to pokračovalo jak? Měli jste už na začátku nějakou představu?
Přišli jsme s několika body. Chtěli jsme skromnou stavbu co nejblíž přírodě, aby byla recyklovatelná a nezatěžovala životní prostředí. Potom jsme měli požadavky na členění místností. Na základě toho začali architekti pracovat. Vzniklo asi deset variant, než jsme společně došli k finálnímu návrhu. Nejdřív se taky ještě muselo zvolit umístění stavby v rámci pozemku.
To byl asi velký posun od prvního až k poslednímu návrhu. S čím architekti přišli předtím?
Nejdřív nám předložili stavbu připomínající bunkr. Potom jsme si postupně našli cestu, kterou se vydat. Bylo to ještě zajímavější v tom, že to původně měla být chata. Ale nakonec jsme zjistili, že tu chceme bydlet. Celkově se nabízelo pět různých cest, kudy se vydat. Jednou z nich bylo i vytěžení kamene, kdy by vznikla proláklina a po jejím zastřešení by vyrostlo obydlí ve skále.
To zní hodně netradičně. Bydlení ve skále se vám nelíbilo proč?
Těžba kamene by znamenala hodně nákladný a výrazný zásah. Navíc jsme nechtěli být utopení ve skále. Další neúspěšná varianta byla zastavit kaskády při sestupu k lomu. Nakonec se nám nejvíc líbilo místo tady nahoře. Máme tu přehled o celém pozemku, je odtud výhled na bránu, na vodu i na louku – prostě strategická pozice.
Po řešení konstrukce domu přichází na řadu interiér. Ten se taky navrhoval v rámci celého projektu od a69?
Přesně tak, vymyslel to Prokop a nakreslil Michal (Nohejl, pozn. aut.). Nejdřív se ladila dispozice a příčky dělící prostor. Vzhled interiéru potom přirozeně navazoval na celou stavbu tak, aby to působilo čistě jako jeden celek a nikde nic nevyčnívalo.
Na pozemku je spoustu místa pro zahradničení a okolní vyžití. Jak toho využíváte?
Ještě před stěhováním jsme byli na víkendovém kurzu permakultury, tak něco z toho zkoušíme. Máme tu ovocný sad, vzadu skleník a vyvýšené záhony. Tam pěstujeme jahody, mrkev, špenát, růžičkovou kapustu, fazole, rajčata, okurky, dýně, maliny, rybíz a ostružiny. Je toho vlastně celkem dost. Máme tu taky fajn sousedy, co nám s pěstováním pomáhají.
Zahlédla jsem venku týpí, to se jen tak nevidí. Čí to byl nápad?
Podle mě to byl Davidův sen z dětství. Ester původně chtěla domeček, tak jsme ho začali vymýšlet s Prokopem. Ten navrhl prolízačku z lan, která by se zavěsila mezi dva stromy, něco jako hnízdo. Bylo to fajn, ale přišlo nám to těžko realizovatelné. Takže nakonec vzniklo týpí, co se využívá hlavně na tábory.
Vy tu pořádáte tábory? To si děti hezky užijí.
Máme tu tábor každé léto, vloni to bylo potřetí a zúčastnilo se asi 45 dětí. Začínalo to na 20 dětech, další rok jich bylo 35. Postaví si stan na louce a stan na jídlo máme před barákem. Dospělí potom spí tady vevnitř, dům dostává pořádně zabrat. Jeden rok bylo dost teplo, to jsme se hlavně koupali v lomu.
Máš v domě nějaké nejmilejší místo nebo kus nábytku?
Hodně jsem si oblíbila ležení na sedačce v obýváku, tam mám svoje místo pod lampičkou. Potom obraz krajiny s vodní plochou a horami, co jsem dostala od Davida k Vánocům a maloval ho Prokop.
Napadá tě na závěr nějaký tip na zařizování bydlení?
Podle mě je dobré nebát se nechat si na začátku od někoho poradit. To je myslím nejdůležitější krok. Investice do odborné rady se do budoucna fakt vyplatí.
Foto: Tomáš Rasl
