Jak bydlí Kateřina Kunzendörfer, interiérová návrhářka a zakladatelka studia Interiores Alameda?

Ráda o své práci přemýšlím jako o poslání pomáhat lidem na cestě za jejich vysněným bydlením. Pokud bych totiž na vaši otázku odpověděla, že se zabývám navrhováním interiérů, znamenalo by to, že v centru mého zájmu je samotná nemovitost, kterou zařizuji. A tak to zcela určitě není. I když se vždycky snažím vyhnout tak trochu otřepané frázi o „navrhování interiérů na míru“ nebo „podle potřeb jejich obyvatel“, je tomu bezesporu tak. Je to totiž vždy člověk, který tvoří střed mé práce, nikoli interiér samotný.

Soukromé bydlení je zcela jistě hlavním těžištěm mé práce. Moc ráda ale navrhuji také byty na krátkodobý pronájem nebo menší penziony. Předtím, než jsem se stala interiérovým návrhářem, jsem působila v oblasti cestovního ruchu. A musím uznat, že tento obor má pro mne stále určité specifické kouzlo. Nádherně zařízené hotelové lobby a komfortně vybavený originální hotelový pokoj nás dokáže přenést daleko od běžného každodenního shonu. Je na tom něco slavnostního, okouzlujícího a exotického. I moji klienti si toho pravděpodobně všimli, protože se mi čím dál tím častěji stává, že si přejí dosáhnout „hotelového looku“ i v rámci soukromých projektů.
 

Podle mého názoru je interiérový design především řemeslo. U svých projektů kladu největší důraz na technické aspekty, vlastnosti materiálů, dispozice a konstrukční řešení. Tedy přesně na tu část, která většině majitelů nemovitostí připadá nezáživná a často si s ní tak úplně neví rady. Mě tato stránka projektu nesmírně baví. Věřím, že pozměněné dispozice nebo správně zvolená a aplikovaná podlaha je pro konečné uspokojení z nového domova důležitější než hezké polštářky. I když ani na ty samozřejmě nezapomínám.

Po práci interiérového designéra jsem tak trochu pokukovala už od malička. Jedním z nejoblíbenějších námětů mých dětských kreseb byla příroda a domy ve specifickém slohu podnikatelského baroka, které letělo v devadesátkách. Můj vkus se od té doby naštěstí pozměnil, láska k interiérům a stavbě mi ale zůstala. Vzhledem k tomu, že povolání interiérového designéra nebylo v České republice do nedávna příliš rozšířené, jsem ale zpočátku nenašla odvahu se do toho pustit. Šla jsem místo toho raději studovat „něco pořádného“, tedy ekonomii a sociální vědy. Této malé okliky ale určitě nelituji. Všechno, co jsem se naučila jak na studiích, tak i během své pracovní kariéry, se mi v mé současné práci nějakým způsobem hodí.

Ten moment si pamatuji úplně přesně. Jako historka je to ale vlastně hrozně banální. Stalo se to v době, kdy jsem začala bydlet společně se svým přítelem. Při jedné z našich obvyklých nedělních výprav do hobbymarketu jsem začala nostalgicky listovat ve velkých katalozích s tapetami. Až do té doby jsem nikdy své přání věnovat se interiérovému designu s nikým nesdílela. Nechat svého tehdejšího zaměstnání a pustit se do studia úplně nového oboru mi jednoduše připadalo jako riskantní nápad s nejistým výsledkem a vlastně jsem o tom reálně ani neuvažovala. Když se mě ale můj partner nad těmi katalogy úplně upřímně zeptal proč to prostě nezkusím, uvědomila jsem si, že vlastně nemám žádnou racionální odpověď, proč do toho nejít. Byla jsem v úplně stejné situaci jako všichni ostatní, kteří se k tomu odhodlali přede mnou. I já jsem to tak mohla dokázat.   

Patřím k designérům, kteří se snaží ke své práci moc nepoužívat Pinterest. Klientů se sice na začátku spolupráce většinou ptám, zda by mi mohli poslat pár obrázků, které ilustrují jejich představu o vysněném interiéru. Je to pro mě nicméně spíš takové ujištění, že jsme se správně pochopili. Jestli jsem se totiž něco během své praxe naučila, tak je to fakt, že v naší profesi není nikdy dobré vycházet z předpokladů. Setkala jsem se například s klientem, který si přál domov v moderním stylu. Domnívala jsem se, že tím myslí minimalistický interiér ve světlých barvách, rovné čisté linie a lesklé povrchy. Klient měl ale ve skutečnosti na mysli styl Provence. Všiml si, že interiéry zařízené v tomto duchu jsou v poslední době trendy, a proto označil v zadání Provence za moderní. Tento příběh mám vždy na paměti. Připomíná mi, že každý jsme výjimečná osobnost se specifickým úhlem pohledu.

Pravděpodobně to bude znít jako klišé, ale je to tak. Inspiraci hledám nejčastěji v drobných každodenních věcech jako je vzor dlažebních kostek, etikety produktů v regálu drogerie nebo pouliční graffiti. Největší příliv nápadů mi ale bezpochyby přináší  cestování. Fakt, že se na chvíli dostanu mimo svůj každodení režim, mi pomáhá získat odstup. Na rozpracované projekty i na své podnikání se pak dívám úplně jinak. Dovolenou se navíc vždy snažím trávit hodně aktivně. Poznávám lokální kulturu, umění i historii. To jsou pro mě naprosto nedocenitelné zdroje nových nápadů.

Určitě ano. Profesně i osobně mám velmi blízko ke kultuře španělské a latinskoamerické. Je to vlastně takové malé dilema, které ve své práci každodenně zažívám. Interiérový design jsem studovala ve Španělsku. Hispánská, koloniální a arabská kultura tak hodně ovlivnily moje estetické cítění. Tyto vlivy se nicméně snažím promítat do návrhů relizovaných tady v české republice jen velmi střídmě. Domnívám se totiž, že koncept interiéru by měl vždy respektovat umístění a architektonický styl budovy. Pravděpodobně se shodneme na tom, že koloniální hacienda uprostřed šumavských lesů by asi nepůsobila zrovna přirozeně.

V tuto chvíli mohu říct, že obavu o svou práci nemám. Na jaře jsem stejně jako celá řada jiných profesinálů s napjetím očekávala jaký bude vývoj. Byla jsem si skoro jistá, že stavebnictví, řemeslo a výroba nábytku na míru zažije útlum. Očekávala jsem, že lidé budou spíše šetřit a nebudou chtít tolik investovat do rekonstrukcí. Skutečnost je ale nakonec zcela odlišná. Více času stráveného doma, nové nároky, které přišly s rozšířením home office a potřebami dětí, které tráví více času doma, vedly k tomu, že velké množství lidí se rozhodlo své domovy změnit, znovu vybavit nebo od základů zrekonstruovat.

Mé bydlení pro mě bylo až dosud především prostorem pro experimenty. Můj byt je naštěstí velmi prostorný a světlý. Mohla jsem si tak dovolit vyhrát s barvami a nečekanými kontrasty. V interiéru mne baví rozbíjet tradiční schémata. Tak například u většiny bytů je standardem světlá stěna a tmavší sedačka. Já jsem ve svém bytě zvolila přesný opak. Musím nicméně dodat, že ačkoli mám svůj domov ráda a cítím se v něm dobře, jeho současná podoba vznikala v průběhu několika let, kdy jsem do jisté míry hledala svůj autorský styl. Dnes už bych řadu věcí udělala jinak. To je také důvodem, proč plánuji na začátek příštího roku zásadní rekonstrukci.

Do Vánoc skutečně ještě nějaký ten čas zbývá. Ale vzhledem k tomu, že obchodní řetězce i designové obchody naskladňují vánoční zboží už během letních měsíců, na odhad letošních trendů určitě brzy není. Podle toho, co můžeme vidět v zahraničních odborných časopisech a na profesionálních fórech, se zdá, že letošní Vánoce budou především ve znamení přírodních materiálů a zemitých barev. S tím, jak trávíme více času doma, roste i obliba ručních prací a tvoření. Řada z nás tedy jistě vsadí na ručně vyráběné ozdoby a dekorace. Stejně jako každý rok se můžeme určitě těšit i na tradiční červenozlatou a modrostříbrnou kombinaci. V některých magazínech je pak k vidění i bílofialová výzdoba nebo třeba vánoční dekorce v barvách duhy. 

Podívejte se i na fotky v naší galerii! 
Autof fotek: Alžběta Pilařová, svatební a portrétní fotografka, www.alzbetapilarova.cz