Kategorie

Jak bydlí a zahradničí Jolana Voldánová aneb Inspirace pro Vaše bydlení

Málokdo by do této půvabné, elegantní pardubické rodačky a trojnásobné držitelky ceny TýTý v kategorii Osobnost TV zpravodajství řekl, že je vášnivá zahradnice. Pro inspiraci a pár užitečných rad jsme se vydali do malé obce nedaleko Mladé Boleslavi, kde obývá se svým manželem Petrem Císařovským a dětmi Kačenkou a Vojtou útulný domek.
 

"Hned na úvod se zeptám, jak je to s tím oblíbeným zahradničením? Jedná se o zálibu z dětství nebo ses k ní dopracovala až poslední dobou?"

"Blíží se podzim, takže na zahradě bude spousta práce. Přesadit, zasadit, ostříhat, zazimovat… Rozhodně se nebudu nudit. Ale už se docela těším, krásně si u toho vyčistím hlavu. Všechno začalo před třemi lety, když jsem zakládala zahradu doslova na zelené louce, tedy spíš na hromadách jílu, abych byla přesná." "Postavili jsme dům na místě prastarého sadu. Strom bohužel nezůstal ani jeden. Nějak nic nerodilo nebo to dávno tak zplanělo, že to bylo vlastně k ničemu. Tak jsme postavili a zařídili dům a pak se vrhli na zahradu. Mám skvělou paní, která sice není profesionální zahradní architekt, ale zahradě rozumí, ví, co se kam hodí, jak to časem vyroste, co s čím ladí a podobně. Tím jsme začali, v dalších letech už jsem pokračovala sama a docela se mi daří. "

"Pěstování jakého druhu plodin – rostlin se věnuješ nejraději?"

"Mám ráda kytky, kvetoucí keře, růže… Dělá mi radost, když na zahradě od jara do podzimu stále něco kvete. Zeleninu nepěstuju, ale třeba letos už jsme měli docela slušnou úrodu jahod, borůvek a malin. Zkrátka máme to, co chutná nám všem a co je více méně bezúdržbové."

"Jaký vztah máš třeba k „oblíbenému“ plení nebo sekání trávy?"

"Trávník seká manžel, teď už i za vydatné pomoci syna. I když tráva, to je zatím naše slabina. Tady nás čeká ještě běh na dlouhou trať. A já si pleju. Někdy mě to nebaví nebo na to nemám čas, jindy to dělám docela ráda, protože si u toho vlastně odpočinu. Letos to byl děs, protože v poměrně deštivém a teplém létě rostlo všechno doslova před očima. Plevel bohužel nejvíc."

"Co na své zahradě považuješ za svůj největší husarský kousek?"

"Nevím, jestli na to můžu být pyšná, ale zřejmě jsem vyřešila problém s mulčovací kůrou na svahu. Klasickým podkladem je obvykle známá černá a velmi hladká folie, po které ve svahu ovšem kůra takřka okamžitě sjede. Takže jak ji tam udržet? V zoufalství jsem uvažovala i o tak šílených variantách, jako přilepení lepidlem a podobně. " "Zachovala jsem však chladnou hlavu a nakonec po opakovaných výzvědných výpravách do okolí rozhodla, že ideální bude oddělit kůru od fólie vrstvou vlhkopropustného a zároveň hrubšího materiálu. Ve specializované prodejně padla volba na takovou tu chlupatou látku, která se normálně dává pod drenážní trubky. Manžel ji našel i v tmavším odstínu šedé barvy, která není tak nápadná jako obvykle bílá. Mulčovací kůra zatím drží na svém místě, žádný vítr, ani zvěř, ani liják ji nesejmul. Uvidíme, co s tím udělá zima. To bude zatěžkávací zkouška."

"A co bylo naopak velkým zahradnickým zklamáním? V zahradě jsem si všimla dvou palem, které zřejmě už asi umrzly..."

"S palmami je to zřejmě tak, že jsme je na podzim špatně zabalili. On jim totiž až tolik nevadí mráz, nebo by neměl, ale nesnášejí, když jim do "srdce", ze kterého vyrůstají listy, soustavně prší nebo sněží. A my zabalili jenom kmeny. Takže podle mého skromného názoru spíš asi uhnily než umrzly. Ale chybami se člověk učí."

"Mohla bys prozradit našim čtenářům, jak pečovat v našich klimatických podmínkách o pouštní růži, aby byla ozdobou domácnosti jako ta tvoje?"

"A co se týká pouštní růže, ta, jak už z názvu vyplývá, miluje teplo a přímé slunce. Takže v létě ji dávám ven a na zimu je v zimní zahradě, kde je pořád dost světla a kde je podlahové topení, což se jí dost líbí. A zalévám ji spíš mírně a jenom tehdy, když má úplně suchou zeminu."

"Jakému stylu bydlení dáváš přednost, máš raději novostavby a modernu nebo spíše původní zrekonstruované stavby a zařízení?"

"Novostavba je báječná v tom, že si můžu vybudovat bydlení přesně podle svých představ. Ale zase delší dobu trvá, než získá nějakou přijatelnou „patinu“ a zabydlenost. Původní stavení, byť rekonstruované, má výhodu genia loci, navazuješ na něco, co se ti líbí, co naši předci vymysleli a jen to přizpůsobuješ současnému stylu bydlení. " "Jen to má tu nevýhodu, že musíš dlouho hledat, než najdeš to, co by ti opravdu sedlo po všech stránkách. My takové štěstí neměli. Původní představa opravdu byla, že koupíme něco staršího a předěláme k obrazu svému. Vždycky ale byl v něčem nepřekonatelný problém. Tak jsme nakonec raději koupili pozemek ve staré zástavbě a postavili."

"Jaké jsou tvoje další zaručené relaxační metody kromě práce na zahradě?"

"Knížky, nerušený spánek, letní posezení s přáteli na zahradě, cestování, moře, hory, výlety, kreslení, tancování, divadlo… Je toho poměrně hodně."

"Měla bys na závěr nějakou „radu do života“ pro čtenáře našeho magazínu Svět bydlení?"

"Nedá se všechno stihnout. A proto je třeba občas nutné nedělat nic a jen se radovat ze života. "

Foto: Archiv redakce magazínu Svět bydlení
ab
ab
ab
ab
ab