Není tomu tak dávno, kdy většina z nás vnímala průmyslové objekty pouze jako nevábné nutné zlo, které do našeho věku prostě patří, a cosi zajímavého a památného na nich oceňovala jen hrstka zasvěcených. Naštěstí už i do našich končin zavál v tomto ohledu nový impuls. Projekty, jež mají za cíl širokou veřejnost upozornit na pozoruhodné technické památky, např. bienále Industriální stopy, se těší čím dál většímu zájmu. Mnohé industriální objekty se navíc revitalizují v podobě výstavních prostor, hudebních klubů, bytů domů a podobně.
Co s nimi, těmi haldami cihel a železa
Památková péče u nás se vyvíjela od purismu, kdy byla památka „očištěna“, tedy přestavěna podle dobové představy ideálního původního stylu (Karlštejn) až po přístup dynamický, známý především z Itálie, kdy je památka na jedné straně zároveň zachována a chráněna, na straně druhé zároveň zakomponována do současného života. V případě technických památek by byla antikvární metoda, která pouze konzervuje a muzealizuje, těžko funkční. I takové případy u nás najdeme (skanzen Mayrau, muzeum OKD Landek), ale památkové komplexy jsou tu zároveň interaktivně využívány jako prezentační místa pro sympozia, performance a výstavní projekty.
Zajímavé objekty zachované z dob průmyslové revoluce, mají-li to štěstí, že jsou ošetřeny a chráněny, nacházejí mnohdy zcela nové využití např. jako prostory občanské vybavenosti, jako jsou obchody, hudební kluby, ateliéry, galerie, restaurace, řidčeji se u nás revitalizují na obytné lofty a jsou tedy v nové roli začleněny do současného života.
Ostravský idustrial
Těžko v České republice hledat vhodnější lokalitu pro náhled města plného technických památek než Ostravu, která po uzavření všech dolů v roce 1994 musela projít transformací od města horníků po moderní metropoli orientovanou hlavně na sofistikované technologie a vývoj. Bývalo to malé provinční městečko hukvaldského panství na slezsko-moravském pomezí, v okolní krajině pár zemědělských vesnic. Než ovšem byl v 18. století znovuobjeven význam černého kamene. Ano, znovuobjeven, protože vědomé využívání černého uhlí k ohřevu je tu doloženo již v pravěku. Uhelné sloje zde totiž dosahují až na zemský povrch. Dodnes proto v zahradách některých domů při soutoku Odry s Ostravicí zůstaly prohlubně a jámy. Místní si totiž místo sběru klestí mohli „narubat“ něco toho hořlavého kamení na otop, jen co vyšli ze dveří.
Z venkovského městysu ocelové město
Průmyslové využití uhlí přivedlo do Ostravy železnici a hutě a základní kameny pro zrod velkoměsta tím byly položeny. Město se začalo dynamicky proměňovat, pohlcovalo okolní vesnice, lákalo mnoho přistěhovalců za prací. Dnes už se tu žádné uhlí netěží (jediný provozovaný důl je vodní jáma Jeremenko, kde se odčerpává důlní voda), Vítkovické železárny v centru už nevyrábí železo ve vysokých pecích, koksovny už jsou jen na periferii, ale památky na minulost prosycenou prašným pachem těžkého průmyslu tu zůstávají.
Průmysl skoro vymizel, stavby zůstaly
A tak tu naleznete těžní věže, jak se tyčí nad atraktivní adresou ve vilkové čtvrti, z dříve zanedbávaných hornických či úřednických kolonií, kam se dříve člověk bál i ve dne zabloudit, se po revitalizacích stávají lukrativní bytové komplexy, jsou tu dokonce i ostravské „hradčany“, jak se přezdívá dnes už odstaveným vysokým pecím Vítkovic, jejichž nasvícené panorama se tyčí nad městem. Většina obyvatel je na specifickou tvář města s jeho netradičním urbanismem a industriální stopou patřičně pyšná. Bydlet ve stínu těžní věže či s výhledem na Dolní oblast Vítkovic (2002 národní kulturní památka) je tu svým způsobem prestiž. Když takový kolos vysokých pecí, koksovny a těžní věže přestane své okolí dusit věčnými oblaky štiplavého prachu a kouře, stane se z něho vyhledávaný objekt, radost na pohled.
V nové roli, v novém kabátě
Technické památky, dříve znouzecnost přinášející jen práci a výdělek, jsou dnes skvělou devizou pro budoucí rozvoj metropole. Většina zahraničních návštěvníků sem přijíždí právě s ideou prohlédnout si legendární „ocelové město“. Turistický ruch je to, co mnohé památky zachránilo před zkázou; secesní areál dolů Michal, muzeum OKD Landek, NKP Dolní oblast Vítkovic a mnohé další památné lokality odbavují v hlavní sezoně rostoucí a rostoucí přívaly zájemců.
Na papíře zářná budoucnost
Po zbytek roku se tato místa čím dál aktivněji zapojují do života města a to s nimi má velkolepé plány. Univerzitní kampus v areálu vysokých pecí, kavárna ve vodojemu, lanovka a lesopark na (dodnes prohořívající) haldě nad městem. Vedle dnešního středu Ostravy, památkově chráněné zóny (ano i Ostrava je má: historické jádro Moravské Ostravy, secesní Přívoz a pak Porubu ve stylu socialistického realismu) vznikne nové, high-tech centrum města na pláni po bývalé koksovně Karolina s historickým dvojhalím jako perlou v koruně. Při historické těžní věži bývalého dolu Jindřich vyroste asymetrický prosklený mrakodrap.
Jako Fénix vstali z popela
Z jednopokojových obydlí III. kategorie v Jubilejní kolonii, která ještě nedávno připomínala spíše zanedbané ghetto, vznikají dnes jak luxusní rozlehlé byty, tak komfortní byty dostupné pro každého …
Podívejte se v naší fotogalerii, jak se bydlí ve stínu těžní věže s industriální kulisou !
