Jistě se vám to už někdy stalo. Procházíte IKEA showroomem, obdivujete všechny ty perfektně zařízené místnosti a říkáte si, jak je možné, že se na tom obrovském a tolik navštěvovaném místě stejně drží ten specifický duch útulné domácnosti... Ať už patří pod střechu hudebně nadaného bráchy, vzdálené sestřenice s jejími vystavenými jednorožci nebo do pracovny vašeho starého a úzkostlivě čistotného strýce.
V čem spočívá to kouzlo? Ta schopnost vtěsnat všechny elementy lidských vlastností do několika málo metrů čtverečních, aby i tak všechno působilo domácky a přirozeně? Odpovědí by mohla být právě ona samotná rozmanitost, jakou obchodní gigant nabízí.
Jde jak o schopnost nabídnout každému ze zákazníků něco specifického – s množstvím stylů a zařízení přicházejí i prakticky nekonečné možnosti. Jejich kombinováním si každý klient vykřesá vlastní a originální výzdobu, která ho podle očekávání uspokojí, protože přeci – kdo by si v IKEA nic nevybral, že? Dojem útulnosti si pak ke každému najde cestu skrze věci, jež si člověk spojí sám se sebou a svým životním stylem.
Velká nabídka je pochopitelná, na ní si přeci celý obchod i zakládá. Jak je to ale s tou poněkud univerzální útulností? Její příčinou by mohla být neformálnost, kterou si IKEA přisvojila tak, jako snad žádný jiný obchod. Deky ležérně přehozené přes pohovky a křesla, rozestavěné hrnky a sklenice, jako by od nich právě někdo odešel, nebo tlumená světla a vyvěšené dětské kresby. Nenásilné a velice účinné.
Ale není to jen vybavení obchodu. Je to i vůně z jídelny, která se line polovinou celé haly a která nenávratně láká ke svým stolům. Ať už je IKEA jakkoliv velkou černou dírou pro naše peněženky, podařilo se jí najít cestu do srdce každého z nás.
