Historie nábytku, 7. díl: Renesanční italský nábytek
404
Renaissance, francouzský pojem pro znovuzrození, dal jméno celému slohovému období v dějinách kultury. Je odvozen z italského rinascita, slova, které se používalo již v 15. století a poukazovalo na oživení dědictví antiky v oblasti umění, vědy a literatury.
Renesance se nejsilněji projevovala v Itálii, kde nacházíme její stopy dokonce již ve 13. století. Svého vrcholu zde dosáhla v 15. století. V oblasti nábytku se však změna myšlení, která měla vliv na výtvarné umění, projevovala jen velmi pomalu.
Dekorace renesančního nábytku jsou ukázkou řezbářského umění
Prvenství stále patří truhle
Ještě v 15. století byly italské interiéry nábytkem zařízeny poskrovnu. Významné místo stále patřilo truhlám, v Itálii nazývaným cassoni. Ty byly zpočátku sestaveny z lišt a výplní ozdobených jednoduchým geometrickým vzorem. Postupem času se začaly na hranách truhel objevovat vyřezávané lidské postavy. Výjevy z řecké a římské historie byly stále častěji zdobeny celé výplně. Ve druhé polovině 15. století se tvar truhel změnil a nabyl více podoby protáhlého hranolu. Plochy byly vyplněny plastickou řezbou figurálních námětů nebo rostlinných ornamentů.
Skříň vyrobena v renesanci
Skříně
Na významu v interiéru vedle truhel stále více nabývaly skříně. Původně měly své místo především na radnicích a v sakristiích, teprve později pronikly i do občanských domů. Oblíbená byla především kredenc, italsky credenza, určená na uskladnění nádobí. Jednalo se o dvoudveřovou skříň s odklopnou deskou. Chudší lidé měli méně zdobné kredence, jen o dvou policích. Kabinetní skříně byly vybaveny výsuvnými nebo výklopnými deskami určenými na psaní. Vyráběly se však již také knihovny, nebo policové a zásuvkové skříně.
Postele
Nejdražším kusem nábytku byla postel, bohatě ověšená hedvábím a výšivkami. Bývala společně s truhlou ve stejném stylu častým svatebním darem. Hlavová část postele nezřídka bývala součástí táflování stěn. Čelo postele bývalo zvýšené. Postel původně stála na truhlovitém podstavci, ten ale kolem roku 1500 vymizel. V období vrcholné renesance se postel často stávala vrcholným řezbářským dílem s bohatě vyřezávanými sloupy nesoucími baldachýn.
Hlavním požadavkem doby se stala elegance a pohodlí
Stoly a sedací nábytek
Kamenný nábytek z doby antiky se stal inspirací renesančním italským stolům. Desky stolů byly položené na dvou bočnicích, bohatě zdobených motivy fantastických okřídlených zvířat, kariatidami nebo akantovými volutami. Elegance a pohodlí se stala hlavním požadavkem doby. V renesančních interiérech bychom proto nalezli také celou řadu lenošek, křesel a pohodlných židlí.
Techniky a motivy výzdoby
Přední architekti renesance působící v Římě, jako Polidoro Caravaggio, Perino del Vaga nebo Giacomo da Vignola, začali používat starověké ornamenty jako základ k vývoji nových tvarů výzdoby. Jako podpěry a výzdoby stolů se používaly vyřezávané hermy, na kartuších se začaly uplatňovat prodloužené postavy, založené na Michelangelově tvorbě. Do stále větší obliby se dostávaly také různé groteskní ornamenty, které se kombinovaly s výzdobou ve stylu arabesek. Na výzdobě renesančního nábytku se začala uplatňovat rovněž celá řada nových, dosud neznámých technik. Itálie se stala kolébkou intarzie. Tato technika používá různě barevných kousků dřeva nebo jiných materiálů, které vkládá nebo pokládá na pozadí do ornamentů a obrazců. Výzdoba interiéru Villa Giulia, provedená na zakázku papeže Julia V. , dala základ oblibě porfyru, načervenalého až purpurového kamene. Římské obrození pro změnu dalo popud k používání techniky pietre dure, tvořené z polodrahokamů a mramoru. Prvně se tato výzdoba objevila v Římě v polovině 16. století na nábytku pro rodinu Farnese. V roce 1558 založil Francesco Medicejský ve Florencii dílnu, později nesoucí název Opificio delle Pietre Dure. První designy byly stylizované a geometrické, ale ke konci století se florentská výzdoba stala naturalističtější.
