Historie nábytku, 4. díl: Sedací nábytek řecký a římský
242
O kulturách starého Řecka a Říma bylo napsáno nepřeberné množství knih, článků a zpráv. Každý z nás by dokázal jmenovat nějakou významnou památku z této doby, většina si vybaví i konkrétní postavy či události vztahující se ke zmiňované epoše. Řecko a Řím, to ovšem nebyli jen význační státníci a filozofové, byli to i obyčejní lidé a jejich každodenní život.
Řecko a Řím jsou pokládány za kolébku moderní civilizace. Podívejme se nyní, jaký základ položily nábytkovému umění.
Vyobrazení židle – Atény, 5. století před Kristem
Řecko
Ani starořecký nábytek se až na výjimky nezachoval. Jeho podobu však můžeme rozpoznat na některých kresbách, reliéfech nebo zdobené keramice. Větší počet exponátů je až z doby římské. Budeme-li se bavit o sedacím nábytku, pak se jedná především o židle, případně stoličky. V řeckém prostředí se jednalo zvláště o skládací stoličku, která bývala uprostřed spojená kloubem, anebo lehkou židli, která byla snadno přenositelná. Čtyřnohá sedačka zvaná diphros sloužila nejen v domácnostech, ale také řemeslníkům při práci, či žákům ve školách. Oblíbené byly židle, zvané klimos, s prohnutým opěradlem, poskytujícím větší pohodlí. Tyto židle měly také kvůli větší stabilitě prohnuté nohy. Nábytek tak získal charakteristický vzhled.
Kamenná sedadla v Dionýsově divadle v Aténách
Řím
Římané používali ze sedacího nábytku především různá křesla zvaná solium. Známé bylo vysoké křeslo zvané katedra, které však nesloužilo pouze učitelům ve školách, ale bylo běžně využíváno i v domácnostech. Pro práci sloužila běžná sedátka nazývaná scamnum. Ta byla vyrobena z desky, do které byly čepy upevněny čtyři nohy. I zde se na sedátka či křesla pokládaly polštáře. V Římě byly často využívány i lavice – subselium, na kterých sedávali běžní občané. Nejvyšší poctou byla možnost používat křeslo bez lenochu, vybavené poduškou a bohatě zdobené slonovinou. Takové křeslo zvané sella curulis nebo-li kurulské křeslo směli používat pouze nejvyšší úředníci.
Fragment řeckého reliéfu znázorňující bohy Poseidona, Apolla a Artemis na dobových stoličkách
Materiály
Co se materiálu týče, jak Řekové, tak i Římané používali ke stavbě sedacího nábytku především dřevo. Pro zvýšení pohodlí byly na sedací plochy pokládány látkové přehozy a různé polštáře vyplněné lnem nebo vlněným rounem. Čalounění se tehdy ještě nepoužívalo. Římané nechávali dřevo obkládat drahými dýhami nebo železnými plechy. Zvláště drahé kusy, především křesel, byly ze slonoviny. Kamenná sedátka byla jak v Řecku, tak i v Římě využívána především v exteriérech – v římských lázních, Koloseu, nebo v řeckých divadlech. Jak je patrno z textu a vyobrazení, materiály i konstrukce používané v antice k výrobě sedacího nábytku jsou snad až na detaily téměř totožné se současným nejběžnějším způsobem zpracování. Můžeme tedy říci, že židle či stolička provází člověka již od dob starověku.
