Kategorie

Historie nábytku, 1. díl: Klasifikace nábytku

Přemýšleli jste někdy o věcech kolem nás? Konkrétně o nábytku? Jsou to němí sluhové, kteří nám umožňují pohodlně pracovat, relaxovat a vůbec plnohodnotně fungovat. Nábytek podléhá stylu, módě, času a v jeho výběru se zároveň odráží životní styl majitelů. Zkusme se s nábytkem trochu blíže seznámit a přiblížit si jeho historický vývoj.
Nábytek, původně ve smyslu nabyté jmění, je dnes chápán jako interiérové mobilní zařízení, které bývá zpravidla výtvarně zpracované. Klasifikovat jej lze hned několika kritérii. Předně rozlišujeme nábytek podle účelu, ke kterému byl vyroben. Tuto kategorii lze dále dělit na tři základní typy: 1) sedací nábytek, ale i nábytek sloužící k odpočinku (židle, křesla, stoličky, lavice, pohovky, taburety, divany, postele), 2) nábytek, na který věci pokládáme (stůl, polička, noční stolek) a konečně 3) nábytek, do kterého věci vkládáme (skříně, truhly, komody, knihovny, příborníky).

Židle jako základní představitel sedacího nábytku

Využití

Dalším kritériem dělení nábytku je oblast využití. I zde můžeme rozlišit několik základních typů: 1) Bytový nábytek - jedná se o nábytek určený do bytových interiérů jednotlivých domácností. Tyto kategorie odlišuje především použitý materiál a způsob zpracování. Pro využití v domácnostech je možno použít složitějších konstrukčních prvků a zdobnější zpracování. 2) Kancelářský nábytek - ten je stejně jako bytový určen primárně do interiérů. Jeho styl je však poněkud méně zdobný, jednodušší, orientovaný především účelově, avšak zůstává stále elegantní. 3) Následuje kategorie průmyslového využití nábytku. Zde je kladen důraz na jednoduchost až strohost zpracování. Je vybírán odolný materiál a pevné konstrukce. 4) Především v historii tvořil zvláštní kategorii také sakrální nábytek. Je charakterizován masivními kamennými nebo dřevěnými objekty speciálního určení (oltáře, mensy, křtitelnice, kazatelny apod.). U sakrálního nábytku, zvláště katolického, býval používán nejen drahý materiál, ale i složité konstrukce. Zpracování těchto složitých objektů pomáhalo vývoji nábytkového umění.

Klasická kancelářská sestava s použitím kovu a dýhy

Materiál

Samozřejmou kategorií je rozdělení podle použitého materiálu. Nejstarší dochovaný nábytek je kamenný. K těmto účelům byly používány především snadno opracovatelné pískovce. Využívany byly a jsou ale i další druhy kamene. Pro palácové a sakrální prostory je to především mramor. Od starověku až po současnost je používán nábytek dřevěný. Od 20. let 19. století je pak dřevo podle potřeb ohýbáno (především díky přičinění Michaela Thoneta). Teprve na konci 19. a začátkem 20. století je běžné použití kovu u nábytku. O něco později se poprvé vyskytuje nový materiál – plastické hmoty. V současné době je běžná kombinace různých materiálů, tak aby výsledný produkt poskytl co nejvyšší kvalitu zpravidla za co nejnižší cenu. Navzdory trendům však i dodnes zůstává původní dřevěný nábytek zárukou kvality. Nejběžněji je však nábytek klasifikován podle doby ve které vznikl resp. podle uměleckých stylů. Touto kategorií se budeme postupně zabývat v příštích dílech.
ab
ab
ab
ab
ab