Kategorie

Historie bydlení: Staří Římané, V. část

Představu o tom, jak bohaté římské domy skutečně vypadaly, poskytují vykopávky z Pompejí, antického města, které v roce 79 po Kristu zničil výbuch Vesuvu.
Kvůli tragickému osudu města si však dnes můžeme udělat jasnější představu nejen o dispozici antického domu, ale také o jeho vnitřním vybavení a především výzdobě. Tu tvořila fresková výmalba, která je zároveň nejnázornějším a nejkomplexnějším příkladem toho, jaké byly uvnitř soukromé domy bohatých Římanů a jak se v průběhu čtyř staletí (od 4.–3. stol. před Kristem po 1. stol. po Kristu) proměňoval vkus obyvatelů.

Pompeje: domácí oltář

Imitace mramoru a zvětšování prostoru

Při pozorném studiu fresek lze konstatovat, že jednotlivé figurální kompozice nejsou znázorněny izolovaně, ale vždy v širším architektonickém kontextu. Nejstarším stylem výmalby pompejských domů je použití tzv. klamné mramorové inkrustace, kdy byly malířskými prostředky napodobovány mramorové desky používané pro obklady interiérů. V pozdějším vývoji, především pod vlivem řeckohelénského světa, byl převzat tzv. architektonický způsob malby, kdy prostřednictvím perspektivního znázornění vznikal dojem prostoru. Do tohoto rámce byly pak zasazovány náboženské výjevy a obrazy z mytologie, které byly dotvářeny menšími krajinnými obrázky a scénami ze života.

Boscoreale – freska

Přes výjevy zpět k prostoru

Odklon od tohoto směru znamenal styl, který se prosadil za císaře Augusta a který rezignoval na zobrazení prostorově-architektonického rámce jednotlivých výjevů. Začaly se prosazovat spíše velké výjevy na jednolitém pozadí spolu s jemným propracování v detailu. Posledním vývojovým stadiem byl styl, který se částečně vrátil ke znázorňování architektury. Tentokrát se však jednalo o téměř barokní, scénograficky pojaté výmalby fantaskní architektury, která je různě umístěna nad sebou či za sebou v perspektivní zkratce a umožňuje tak průhledy do imaginárních prostorů. Vzniká tak dokonalá iluze hlubokého prostoru, která je znovu podtržena malovanou mramorovou inkrustací v dolních částech místností, čímž vyniká plastičnost a zdání členitého vnitřního prostoru.
ab
ab
ab
ab
ab