Již staří Římané museli řešit při stavbě svých domů problémy s vytápěním a osvětlením. Své domy také zařizovali nábytkem, ovšem poněkud odlišně, než je v dnešní době zvykem.
Řím se nachází v oblastech, kde ani v zimě neklesají venkovní teploty k bodu mrazu, proto se vytápění domů zpočátku příliš nepoužívalo. Osvětlení však Římané již řešit museli. Lucerny a kahany používané k tomuto účelu tvořily součást dalšího vnitřního zařízení domů.
Římské lázně
Vytápění římských domů
Ačkoli Římané znali systém ústředního vytápění, používali ho pouze pro své lázně, nikoli pro své domy. Jeho podstatou byla cirkulace ohřátého vzduchu pod podlahou a průduchy ve zdech.
Při průniku Římanů do severních provincií se tento způsob topení stal obvyklejším. Jinak byli obyvatelé odkázáni pouze na teplo krbu či ohniště, případně mohli využít přenosných ohřívadel. Průnik chladu do domů násobil fakt, že se jednalo o stavby otevřené do vnitřních dvorů, bez dveří a výplně v oknech. Římané sice okenní tabule znali, pro jejich choulostivost a vysokou cenu je ale nepoužívali. Alternativní variantou byla štípaná slída nebo při špatném počasí pouze uzavření dřevěných okenic.
Osvětlení místností ve starém Římě
Ruku v ruce s vytápěním představovalo především v zimním období problém osvětlení místností, který byl více citelnější v domech než v patrových insulách. Běžně se používaly lucerny nebo kahany, jejichž nejlevnější model se vyráběl z terakoty, existovaly také varianty z bronzu. Do nádržky se naléval olivový olej, knot byl zhotoven z papyru.
Kahany se umísťovaly buď volně na stoly nebo se zavěšovaly na skoby na stěnách či na vysoké stojany, které byly malými uměleckými díly.
Historická mapa Starého Říma
Vybavení starořímského domu
Ve vnitřním vybavení domů se Římané drželi zásady raději méně nábytku, o to však výstavnější a nákladnější kousky. Preferována byla ušlechtilá dřeva z Afriky, precizní provedení a dřevo vykládané perletí, želvovinou či slonovinou. Klasickým kouskem nábytku, který nemohl nikde chybět, bylo lůžko, protože to nebylo určeno jen ke spaní, ale rovněž k práci, četbě či zažívání. Z našeho pojetí se blížilo spíše pohovce. K sezení potom sloužily různé stoličky či křesla, s područkami či bez nich, s opěrkou zad nebo pouze se sedákem.
Výstavním kouskem římské domácnosti byl většinou stůl. Stoly se vyráběly z různých materiálů, byly kovové, kamenné či dřevěné a zhotovovaly se v rozličných tvarech. V movitějších domácnostech byly pořizováno více desek z různých dřev, které se daly obměňovat. Toto základní vybavení doplňovaly skříně a police, kam se ukládaly rozličné užitkové a okrasné předměty, na police se stavěly také knihy. Pro odkládání oděvů nesloužily skříně, ale, podobně jako ve středověku, truhlice. Byly tak nejen významným kusem nábytku, ale ukládaly se sem i drahocenné věci či peníze.
Nádoby od starých Římanů
Vybavení domácnosti dotvářelo kuchyňské nádobí (jehož mnohé tvary přetrvaly až dodnes) a velký repertoár nádob rozličných tvarů pro uchovávání vína či oleje, ale i obilí a dalších zásob. Při pořádání velkolepých slavností, o kterých máme zprávy od římských autorů, nechyběly umělecky provedené poháry, mísy a talíře. V pokojích žen bychom se setkali s nádobkami uchovávajícími masti, krémy a líčidla, které byly ve formě ampulí či malých alabastrových nádobek.
