Kategorie

Historie bydlení: Staří Římané, III. část

Nejbohatší vrstvy starořímských obyvatel si stavěly přepychová venkovská sídla, která mohla být narozdíl od městských sídel pojata mnohem velkoryseji, protože nebylo třeba respektovat pravidelnou městskou zástavbu.
Často vznikaly rozsáhlé komplexy plně zaměřené na poskytnutí kvalitního odpočinku nejbohatším vrstvám, římským senátorům či samotným císařům. Jako lokality byly voleny atraktivní místa u moře (Neapolský záliv, pobřeží Etrurie) či v okolí Říma. Známým komplexem byla až téměř fantasticky působící vila císaře Hadriána v Tivoli poblíž Říma, která nebyla pouze samostatně stojící vilou, ale komplexem rozličně seskupených architektonických prvků na ploše téměř 200 ha, nebo skalní vila na ostrově Capri.

Vila císaře Hadriána

Domy podle přání

Tato venkovská sídla opět vycházela ze stavební dispozice, kterou jsme poznali jako určující typ městského domu, mohla však daleko více reagovat na individuální potřeby majitele. Místnosti sloužící odpočinku byly zařízeny mnohem nákladněji, byly zde shromážděny umělecké předměty, nacházely se tady také velké knihovny a čítárny.

Blíž k přírodě

Daleko důležitější roli zde hrál přírodní prvek. Dům volně přecházel v zahradu a parky, kde bylo dostatek vodních ploch k plavání a pěstování cizokrajných ryb. Pečlivě upravené zahrady zvolna přecházely ve volnou přírodu. V parcích byla umístěna umělecká díla, kolonády, které přímo vybízely obyvatele domu k procházkám a sloužily rovněž k reprezentaci. Takový typ domu byl zpravidla oddělen od hospodářského stavení (villa rustica), které sloužilo jako zásobovací zázemí takového domu. Hospodářské statky, pokud nebyly propojeny s luxusními letohrádky, byly rozesety na území celé Římské říše a tvořily tak majetkovou základnu bohatých vrstev. Většinou se jednalo o utilitární hospodářská zařízení, která sloužila pouze pro ubytování pracovníků, ustájení dobytka, skladování nástrojů a produktů. Výstavnost takového hospodářského dvorce závisela na tom, zda se zde nacházelo dočasné či trvalé bydliště majitele, nebo zda se jednalo pouze o zemědělský velkostatek.

Řím: Forum Romanum – Maxentiova Basilica

Bydlení pro střední vrstvu

Méně movité obyvatelstvo měst bylo odkázáno na nájemní vícepatrové domy (insulae), které se stavěly přibližně do výšky 18 metrů. Nájemné domy nezachovávaly dispozici domů bohatých vrstev. Daleko spíše si je můžeme představit jako jednotlivé bytové jednotky podobné dnešní zástavbě nejen fasádou, ale i vnitřním dělením.

Vyšší patro, nižší úroveň

Byty měly narozdíl od domů okna do ulice, balkóny a lodžie. Přízemí těchto domů bylo hodně vysoké a bylo proto často využíváno jinak než k obytným účelům. Nacházely se zde řemeslnické dílny, obchody, školy, lázně či vývařovny. Úroveň bydlení v nájemních domech byla velmi rozdílná, mohly zde být luxusní apartmány, které se svým vybavením téměř rovnaly domům, na druhou stranu se stoupající poptávkou po levnějších bytech se stavěly vícepatrové domy s malými byty, jejichž velikost s jednotlivými patry klesala. Nejlevnější, nepříliš světlé a vzdušné byty, byly potom pod střechou. Stavební spekulanti – podobně jako je tomu i dnes – často šidili použité materiály, zmenšovali sílu zdí, a proto docházelo ke zřícení budov. Nedostatek vody, kterou nebylo možno zavést do pater, zase zvyšoval možnost požárů.
ab
ab
ab
ab
ab