Městský honosný palác (v latině zvaný domus) si mohla ve starém Římě dovolit jen nejmovitější skupina obyvatel. Zpravidla zabíral plochu 800 m2 a obývalo jej přibližně 40 lidí.
Základním znakem takového domu byla jeho uzavřenost před okolním světem. Dotvářela ji i fasáda přerušená pouze na několika málo místech malými otvory, které dovnitř vpouštěly velmi omezené množství světla. Veškerý luxus a nákladné vybavení se nacházelo uvnitř. Do domu se vstupovalo z ulice dvoukřídlými dveřmi, za nimi se nacházela chodba zvaná vestibulum.
Základním znakem domu z dob starého Říma byla jeho uzavřenost
Kde vzniklo atrium
Na tuto část domu navazovala reprezentativní partie domu zvaná atrium. Jednalo se prakticky o čtvercovou síň s otevřeným stropem, kudy se do obydlí dostávalo světlo, ale také dešťová voda, která byla shromažďována do nádoby zapuštěné v podlaze. Kolem tohoto otevřeného prostoru byly postaveny místnosti pro jednotlivé obyvatele domu, především ložnice, ale i přijímací místnost pro hosty a jídelna. V zadní části atria se nacházela soukromá místnost pána domu. Tímto způsobem byl uzpůsoben klasický, ovšem jednoduchý atriový dům, jehož uspořádání lze označit za původní etrusko-italickou dispozici.
Příroda uprostřed domu
Jednoduchý půdorys byl záhy doplněn o část, která na atrium přímo navazovala a která byla odvozena z helénistického vzoru. Jednalo se o další vnitřní dvůr, který byl z vnější strany domu obehnán sloupořadím, uprostřed se nacházela většinou fontána a celkové pohodlí doplňovala bujná vegetace, která vytvářela svým majitelům zdání zahrady a nerušeného prostoru k četbě a rozhovorům.
Ze dvorku byl rovněž přístup do dalších místností domu, které odpovídaly potřebám obyvatel. Mohla zde být například rozměrnější jídelna, pokoje pro hosty či knihovna. V podkroví se nacházely pokoje pro služebnictvo. Základní vybavení domu doplňovala kuchyně, která byla poněkud paradoxně pojata jako tmavá místnost s otevřeným ohništěm umístěná na konci domu. Protože Římané nepoužívali komíny, byl kouř z místnosti odváděn větracími otvory či dveřmi. Domy bohatých majitelů byly vybaveny i vlastními lázněmi a od běžných příbytků se vyznačovaly nákladným vnitřním zařízením, mramorovými obklady, nástěnnými malbami a krásnými mozaikami na podlaze.
Forum Romanum
Paláce pro střední vrstvy
Drobnou variantou tohoto domu mohla být tzv. villa urbana, která sestávala s obvyklých prostor městského paláce, protože se však nacházela v menších městech či na okrajích velkoměst, mohla být těsněji spjata s hospodářským zázemím. Na obytný dům, který si v uvedených lokalitách pořizovala střední vrstva, tak navazovaly prostory pro drobnou řemeslnou produkci, obchod či skladiště.
