Historie bydlení: Rokokový nábytek v Německu a severských zemích
232
Rokoko se sice zrodilo ve Francii, ale ovlivnilo i umění v Německu a zemích na severu Evropy - Holandsku a Skandinávii. Dnes si povíme něco o nábytkářské tvorbě těchto oblastí.
Německo doby rokoka nebylo jedním Německem, ale bylo rozdrobeno do řady malých státečků. Díky tomuto faktu představuje německý nábytek mimořádně široký rozsah stylů.
Německo – rozmanitost a pestrost
Němečtí výrobci obvykle kopírovali francouzské ornamenty a tvary. Na počátku 18. století byla výroba nábytku v Německu stále ještě ovlivněna technikou Andrého Charlese Boullea. Bavorský nábytkář Johann Puchweiser, případně i Johann Matusch a jeho žák Martin Schumacher z Ansbachu, se orientovali na kov, především na mosaz a cín a na marketerii v želvovině. Cílem bylo dosáhnout obzvlášť exotického vzhledu.
Oblíbený bureau cabinet
Nejoblíbenějším kusem německého nábytku byl bureau cabinet, jehož horní část tvořil kabinet se zásuvkami, níže byla umístěna skloněná deska nad zásuvkami. Veškeré výrobky kontrolovaly cechy. Tato skutečnost byla příčinou, že tvary nábytku byly konzervativní a zastaralé, byť dekor byl pečlivě propracován.
Mnichov
Rokokový nábytek, který spatřil světlo světa v Mnichově, byl charakteristický tím, že byl spíše vyřezávaný, malovaný a zlacený než dýhovaný. Nábytek, který vyráběli dvorní umělečtí truhláři, mezi které patřil především Johann Adam Pichler, byl bohatě řezbován motivy z přírody.
Nejslavnější ze slavných
Nejslavnějším německým uměleckým truhlářem doby rokoka byl Abraham Roentgen, který žil v letech 1711 až 1793. Pro nás je obzvlášť zajímavým faktem, že tento proslulý umělec spatřil světlo světa na Moravě. Odtud ale odešel a někdy okolo roku 1750 se usadil v městečku Neuwied. Proslavila jej především kvalita práce a komplikované mechanismy, které vyvinul pro stoly a psací kabinety.
Drážďany
Drážďany prosluly používáním japonských dekorací. Podnětem k jejich oblibě bylo kurfiřtovo zanícení pro japonské umění. Řada tvarů zdejšího nábytku byla nejprve převzata z anglických modelů, později převládl vkus francouzský. Dvorním uměleckým truhlářem byl Martin Kümmel. Byl to právě on, kdo dával přednost francouzským vzorům. Napodoboval pařížské modely, jejich ozdobná kování ze zlaceného bronzu a používal palisandr – tulipánovník a kingwood.
Střediska rokokového nábytku
Nejproslulejšími středisky nábytkářské výroby pozdního rokoka se stala města Berlín a Postupim. Tady pracovali bratři Johanna Christian a Johann Michael Hoppenhauptové a od roku 1764 také bratři Johann Friedrich a Heinrich Wilhelm Spindlerové. Kromě květinové marketerie pracovali se želvovinou a stříbrem a spolupracovali se sochařem Melchiorem Kamblim, který jim dodával ozdobná kování.
Holandský nábytek
Nábytek v Holandsku kombinoval francouzské a anglické vzory. Charakteristické pro něj byly přetrvávající barokní křivky a řezba. K nejdůležitějším kusům holandského mobiliáře patřila kast neboli skříň. Okolo roku 1750 se objevil francouzský fauteil – křeslo s čalouněným sedákem a opěradlem, vyrobené z mahagonového nebo ořechového dřeva. Područky a jejich opěry byly soustružené a řezané. Velmi typická byla květinová marketerie skříní a prádelníků, od roku 1750 také komod francouzského typu.
Skandinávie
I ve Skandinávii se barokní formy držely zuby nehty až do třicátých let 17. století. Vlivy z Anglie, Holandska a Německa převažovaly u vysokých skříňových hodin, psacích stolů a židlí. Dánští umělečtí truhláři, mezi které patřil Mathias Ortmann a C. F. Lehmann, vytvářeli kusy s německými rysy. Vkus na švédském královském dvoře byl francouzský. Návrháři, jako například architekt Carl Harleman, se vyučili ve Francii. Roku 1770 vyrobil švédský umělec Nils Dahlin úpravou francouzského sekretáře kabinet pro královnu Louisu Ulriku.
