Historie bydlení: Rokokový francouzský a italský nábytek
269
Rokoko se zrodilo ve Francii v první polovině 18. století. Charakteristické jsou pro něj vzory inspirované přirozeností a zakřiveným, esovitým pohybem kompozice.
Základním motivem rokoka je tvar mušle. Ta dala vzniknout motivu zvanému rokaj, který dal na oplátku rokoku jméno. Nebyl ale jediným motivem rokoka. Rokoko znalo i tvary plamenů a vln, které vytvářely dojem neustálého pohybu a asymetrie. Rokoko se v plné míře uplatnilo i v nábytkářském umění.
Domovem ve Francii
V prvních letech 18. století zažila Francie rozvoj několika nových typů nábytku, které byly publikovány na rytinách Andrého Charlese Boullea v rozmezí let 1697 až 1730. Rytiny zobrazovaly především reprezentativní psací stůl bureau plat, prádelník a nízkou knihovnu nebo kabinet zvaný bas armoire.
Carles Crescent (1685 – 1758), významný francouzský řezbář a umělecký truhlář. Vyučil se sochařem, jako ciselér vytvářel ozdobná kování pro nábytek. Vynikal aplikacemi ve formě ženských postav a hlav.
Různý nábytek podle způsobu využití pokoje
Francouzský kritik Blondel v roce 1737 popisoval tři sady pokojů, a sice reprezentační prostory domu, zábavní a společenské pokoje a pokoje určené k ryze soukromému účelu. Co typ místnosti, to jiný nábytek. Společenské místnosti si žádaly umístění čajových stolků, hracích stolků a křesílek k nim. Jedna křesla se hodila do společenských sálů, druhá do soukromých pokojů. Díky těmto požadavkům se objevila záplava nových tvarů. Našli byste mezi nimi malý toaletní stůl, psací stolek, bonheur du jour, nebo speciální tvary křesel včetně typů bergére a duchesse.
Dokonalé sladění s interiérem
Nábytek byl navrhován tak, aby ladil s obložením místnosti a ostatními doplňky interiéru. Na to, aby velice dobře ladila s celkovým provedením místnosti, se obzvlášť dbalo u křesel, která měla stát přímo u zdi. Druhým hlavním typem křesel byly naopak ty, co se daly v místnosti přemísťovat podle momentální potřeby.
Pohodlí na prvním místě
Hlavním požadavkem doby bylo pohodlí. Velký důraz se proto kladl na čalounění nábytku. Z prvotního konceptu lenošky se časem vyvinula pohodlná pohovka s obvyklým doplňkem v podobě odnímatelné stoličky na nohy, zvaná duchesse brisé. Pro rokokové křeslo byly charakteristické tenké, esovitě zakřivené nožky, zvané kozí, zakončené kopýtky. Ozdobou takového křesílka byly i dekorativní motivy mušlí a volut ve tvaru C.
Každý úkon má svého řemeslníka
Rokokové židle a křesla vyráběli truhláři, kteří byli zároveň i návrháři jejich tvarů. Truhláři se dělili v rámci cechu podle odbornosti. Menusiers pracovali s masivem, ébénistes s dýhami. Jednotlivé dekorace na nábytku vyřezávali specialisté, mezi nimi byli především sochaři a návrháři - dekoratéři. Ve chvíli, kdy se kostry židlí spojily dohromady, barvily se v odstínu obložení nebo se zlatily.
Obliba komody
K jednomu z nejdůležitějších kusů nábytku patřila v 18. století komoda. Původně to byla truhla se třemi, případně i čtyřmi zásuvkami až k zemi, zvaná commode en tombeau. Návrháři Boulle a Bérain navrhli tvar sarkofágu, který vycházel z klasických forem nábytku. Z tohoto tvaru se po čase vyvinula komoda se dvěma zásuvkami, commode á la régence. Ve třicátých letech 18. století z ní již byla vyvinuta klasická komoda s výrazně vydutou boční a fasádovou stěnou, opatřená dvěma zásuvkami a nazývaná bombée.
Kolonie přinášejí nové materiály
Počátek 18. století znamenal také objev nových materiálů. Umělečtí truhláři začali používat na dýhování nábytku nové exotické dřeviny z kolonií. Na počátku rokoka se používaly především různé druhy palisandru, ve třicátých a čtyřicátých letech 18. století se ale do obliby dostalo saténové dřevo ze skupiny mahagonů, bois satiné, a dřevo tulipánovníku. Nejstarší rokokové dekorace se skládaly z geometrických intarzovaných vzorů, které tvořily pozadí pro ozdobná kování ze zlaceného bronzu. Ve čtyřicátých letech se do obliby vrátila květinová marketerie.
Co na to Itálie?
Itálie, kolébka většiny uměleckých slohů a stylů, zůstala tentokráte pozadu. Italský nábytek používal ještě dlouho do 18. století barokní dekorace a tvary nábytku. Přesto se i tu pozvolna stávaly oblíbenými nové typy mobiliáře. Byly to především komodové sekretáře, nazývané v Benátkách trumeau, které vycházely z anglického stylu. I židle kopírovaly vyřezávané rámy židlí anglických, ale i čalouněné fauteuil z Francie. Janované používali při výrobě nábytku importované dřeviny, především palisandr. V Turíně byly v oblibě propracované marketerie z exotických dřevin, slonoviny a perleti s kováním z pozlaceného bronzu. Nejcharakterističtější formou italské dekorace byl však nábytek malovaný. V Benátkách patřilo k nové technice lacca povera řezání, pokládání tisků na povrch nábytku a následné barvení a lakování.
