Mezi starými styly, které si v 19. století nalezli opět cestu k srdcím výrobců i zákazníků, bylo také novorokoko, jehož kolébkou byla Francie.
Styly Ludvíků
Do obliby se novorokoko dostalo ve Francii již ve dvacátých letech 19. století. Na rozdíl od novogotiky nebo novorenesance nehledalo inspiraci ve slozích dávných staletí, ale v době nedávné, v době králů Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. Tedy v nedávno uplynulém 18. století.
Styl mnoha jmen
Stylu, pro který bylo charakteristické ozdobné vyřezávání, naturalismus, asymetrie, používání exotických dřev a bohaté zlacení, dali jeho napodobitelé několik jmen. Nazývali jej nejen rokokem, ale i „Starým francouzským“, „floridským“ nebo „italským“ stylem.
Vzorníky šíří slávu
Stejně jako v mnoha jiných případech, i u novorokokového stylu se výrazně podílely na jeho propagaci a rozšíření různé tiskem šířené vzorníky. Tvůrcem jednoho z nejznámějších byl návrhář Thomas King. Vzorník nesoucí název Modern Style of Cabinet Work Exemplified nabádal výrobce, aby složité vyřezávání používali jen u nejvýraznějších volut. Pro zbytek měli uplatnit malování nebo zlacení, aby byl nábytek levnější. Objevily se však i přepychové výtvory napodobující práce ebenisty Andrého Charlese Boullea. Pro Boulleovy práce bylo typické používání složité kovové marketerie.
C a S
Pro novorokokový nábytek byly sice charakteristické zdobené spirály ve tvaru písmen C a S, ale asymetrie původního rokoka nikdy nedosáhl. Ve zlacení, marketerii, malování a naturalistických motivech si však liboval stejně důsledně jako jeho vzor. Odlišoval se však také snahou o co největší pohodlí. Uplatnění v novorokokovém stylu nacházely ale i nové čalounické techniky a nové trendy.
Jen Francie?
Kolébkou novorokoka se stala Francie. Nový styl si však proklestil cestu i do dalších zemí a na další kontinenty. Mezi země, kde novorokoko nalezlo své uplatnění patřila Británie, ale i Spojené státy americké. Ve druhé ze jmenovaných zemí, byl velkým propagátorem stylu J. H. Belter. Návrhář, jehož charakterizovala velmi kvalitní řezbářská práce.
Novorokoko mělo ale také celou řadu zarytých odpůrců. Ti mu podsouvali především zvulgarizovanost. Mezi zaryté kritiky patřil mimo jiné R.N. Wormun, který část rokokové tvorby nazval zahradnickou školou.
