Jak se měnila desetiletí 19. století, měnila se i obliba historických slohů. V létech čtyřicátých se o slovo přihlásila novorenesance, hledající svoji inspiraci ve slohu 16. století.
Sladká Itálie
Byla to Itálie 16. století, jejíž literatura, umění a architektura začala cloumat vkusem čtyřicátých let 19. století. Italská renesance si našla cestu do dílem a hlav návrhářů a výrobců nábytku nejen v Evropě, ale i v Americe. Renesanční duch doslova ovládl i Velkou výstavu v Londýně v roce 1851. Renesanční exponáty ze všech zemí tu byly k vidění na jediném místě. Ve stejném duchu se nesly i další světové výstavy. Novorenesance byla rázem slohem univerzálním, používaným po celém západním světě.
Inspirace hledaná v sochách
Novorenesanční nábytek hledal inspiraci a tvary v italském sochařství a architektuře. Byly pro něj typické lomené frontony, hluboce vyřezávané povrchy, motivy kartuší a polosvlečených postav. Výrobci při jeho výrobě neváhali kombinovat bronz, mramor a slonovinu s ořechovým dřevem, ebenem nebo mahagonem.
Kolébka pro královnu
Ve stylu novorenesance byla i kolébka, kterou si objednala anglická královna Viktorie. Přední britský návrhář W.G. Rogers ji vyřezal ze dřeva zimostrázu a dal jí podobu velké truhly zvané cassone.
Každý národ svůj vlastní styl
Na Evropském kontinentě lze spatřit výraznou snahu přizpůsobit novorenesanci domácí tradici. Obzvlášť se to projevovalo na území doposud rozdrobených států – Itálie a Německa, které se právě v této době pomalu vracely ke své původní celistvosti. Italští návrháři s oblibou navrhovali ebenový nábytek s intarziemi ze slonové kosti.
Pro německé oblasti byl pro změnu typický nábytek z vyřezávaného dřeva. Francouzskému renesančnímu stylu se říkalo „Jindřich II.“ Takový nábytek vyráběl i špičkový návrhář Guillame Grogé a vybavoval jím takové interiéry, jako byly ty, které se nacházely v císařském paláci Fontainebleu.
Downingovo doporučení
Do Spojených států amerických si novorenesance nalezla cestu mimo jiné i díky doporučení A. J. Downinga. Stalo se tak v padesátých letech 19. století. Touhu po novorenesančním kusu nábytku prohloubila i výstava Centennial Exhibition, která se konala u příležitosti oslav stého výročí vzniku Spojených států v roce 1876 ve Filadelfii. Židle a kabinety zdobené balustrami, dveře zdobené složitými, slonovinou a zlatem vykládanými linkami a kabinety s nikami a poličkami, které mohli návštěvníci spatřit na filadelfské výstavě, se vyráběly až do počátku 20. století.
