Historie bydlení: Německý, rakouský a severoevropský klasicistní nábytek
294
Zatímco byl klasicistní styl ve Francii a Británii v rozkvětu, v Německu stále vládlo rokoko. Země byla na v 18. století ještě stále rozdrobená do řady malých států a vládci těchto zemí upřednostňovali na svých dvorech rokokový styl.
Počátky klasicismu
Klasicismus si do Německa našel cestu až na konci 18. století. Ovlivněn byl především tvorbou francouzských a anglických uměleckých truhlářů.
Brzy i v Německu však vyrostla významná osobnost – David Roetgen. Muž, který se proslavil především vynálezem speciální marketerie. Barvil jednotlivé kusy dřev, které pak vložené do dýhy vytvářely dojem malby. Upustil od používání tvarově složitého kování a nahradil je jednoduchými vysoce umělecky propracovanými kusy, často inspirovanými antickými tvary. Roetgenovou specialitou byla také složitá mechanická zařízení u nábytku. Nepracoval jen na území Německa, ale i pro pařížské, berlínské či ruské zákazníky.
David Roentgen nebyl jediným významným výrobcem nábytku v Německu. Vedle něj pracovali například Friedrich Wilhelm von Erdmannsdorff nebo Johann Christian Fiedler.
Návrh klasicistní židle
Napoleonův styl
Na počátku 19. století ovládl německé země empírový styl napoleonské Francie. Napoleonův bratr Jerome si v obsazeném Kasselu nechal zařídit palác nábytkem z Paříže.
Němečtí umělečtí truhláři používali jako inspiraci francouzské vzorníky. Do obliby se dostalo dřevo saténové, březové nebo javorové. K výrobě nábytku se používal nově ale i kov nebo mramor. K výrobcům, kteří s těmito materiály experimentovali patřil především Karl Friedrich Schinkel.
Nábytek na Severu Evropy
Také Holanďané byli ke klasicistnímu stylu dlouho zdrženliví. Až do devadesátých let 18. století se omezovali pouze na motivy odvozené z antiky aplikované na tvary nábytku starších forem. Klasicismus holandskou výrobu nábytku ovládl až na samém konci 18. století.
Proslulým výrobcem byl především Matthijs Horrix v Haagu. Specialitou tohoto výrobce byla marketerie z tmavého ebenu kombinovaného se světlým dřevem.
Holandský klasicistní stolek
V sousedním Švédsku styl nazývaný podle panovníka gustavovský byl od počátku silně ovlivněn Francií. Pracovali tu francouzští umělci a nejvýznamnější tvůrce švédského nábytku Georg Haupt pobýval léta v Paříži. Klasicismus si nalezl cestu i do ruských paláců carevny Kateřiny Veliké.
Pracovali tu především umělci ze západu. Byl mezi nimi již zmíněný Němec David Roentgen. Nábytek se do Kateřininých paláců ale také dovážel přímo z Francie. Brzy se však i v této oblasti vypracovali umělečtí truhláři tak, že vyráběli nábytek vysoce kvalitní. Zdejším specifikem se stalo používání malachitu, lapisu lazuli, slonoviny, ale i oceli.
Návrh interíéru
Rakouská specialita
Velmi nápaditý nábytek vznikal v tomto období v Rakousku. To totiž po roce 1815 ovládl styl nazývaný Biedermeier. Styl, který získal svůj název podle dvou kreslených postaviček měšťáků, získal brzy oblibu i v jiných zemích.
Mísil v sobě vlivy anglického regentského stylu a francouzského empíru. Byl elegantní a střídmý. Oblíbenými materiály biedermaieru byla dřeva břízy, javoru, ovocných stromů, ale i exotického mahagonu. Zdoben byl ebenem, slonovinou či pouhou černou malbou.
Nábytek byl navrhován především pro potřeby vznikající buržoazie. Nejvýznamnějším rakouským uměleckým truhlářem doby biedermaieru byl Vídeňan Joseph Danhauser.
