Ano, řeč bude o té části domu, bez níž se nikdo z nás neobejde. V průběhu času získala různá pojmenování: WC, toaleta, záchod, latrína… Dnes se podíváme na záchody trochu podrobněji – tedy přesněji na jejich historii.
K čemu vlastně máme záchody…
Divná otázka, že? Jistě, to je jeho hlavní funkci známe všichni, ale přiznejme si, není jeho jediná. Nejeden z nás využívá danou místnost jako skladiště potřeb pro úklid, které se prostě jinam nevešly. Mnozí lidé zde čtou, přemýšlí, nebo úspěšně řeší důležité problémy. V minulosti někteří panovníci při oné nedůstojné pozici na nočních nádobách plánovali vraždy (Richard III.) či naopak byli vražděni (skotský král James I., Král Edmund „Železný“).Jiný kraj, jiný mrav
Pokud bychom se ocitli ve starém Římě, je dost možné, že nejeden z nás by měl (alespoň z počátku) nemalé problémy zajít si na záchod. Představte si velikou místnost s desítkami otvorů v zemi. Na kamenných lavicích zde sedí vedle sebe hned několik osob (muži i ženy dohromady) diskutujících o politice či o počasí. Problém s případným zápachem je taktéž vyřešen dokonale – místnost nemá střechu. Odpad zpod tohoto sociálního zařízení odváděl proud vody, tekoucí pod podlahou. A pokud náhodu zrovna pršelo? Poslouží nočník – ale ani v tomto případě nemáte coby vážený římský občan mnoho soukromí, nočník vám přidrží otrok speciálně najatý k tomuto účelu. Stud zde zkrátka téměř neexistuje.Středověk záchodům moc nepřál
Středověk si s hygienou hlavu příliš neláme. Z doby římského impéria zůstávají pouze ty nejchudobnější latríny bez oken, které byly dříve používány nejnižšími vrstvami obyvatel. Typickým pro středověké hrady se v tomto ohledu stává prevét, tedy výklenek ve zdi, z něhož exkrementy padaly přímo k patě zdi. (V některých případech byly k jímce připojeny pomocí dubového potrubí). Jako každý vynález i tento v průběhu času dosáhl jisté modernizace – některé prevéty jsou proplachované dešťovou vodou nebo vybavené krytem proti spodnímu průvanu. Je jasné, že středověk neměl příliš pochopení pro pojmy jako je hygiena a kanalizace. Prakticky vše se z kýblů vyhazuje okny jednoduše rovnou na ulici. Souvislost mezi životy kosící cholerou na jedné straně a špatnou hygienou na straně druhé docházela lidem jen velmi pomalu.První skutečné WC (Water Closets)
Za vynálezce splachovací toalety se považuje Sir John Harington (v roce 1596), který jej dal v roce 1597 nainstalovat v richmondském paláci královny Alžběty I. (Angličané na jeho počest říkají dodnes záchodové míse john). Ovšem v této době měl již záchod se splachováním za sebou dlouhou minulost. Prozatím nejstarší splachovací záchod byl nalezen ve vykopávkách knósského paláce na Krétě z období asi 3000 až 1500 let př.n.l. Byl vybaven dřevěným sedátkem a nádržkou na vodu, která přiváděla dešťovku z cisteren. Okolo r. 2500 př. n. l. se splachovací záchody využívaly v západní Indii a o čtyři století později se s ním setkáme také ve starém Egyptě. Na masovější rozšíření si splachovací záchod musel počkat ještě dalších dvě stě let. Postarala se o to dvojice Angličanů – hodinář Alexander Cummings, který v roce 1775, přihlašuje svůj patent, založený na vynálezu posuvného uzávěru mezi mísou a odpadem a Joseph Bramah, který o tři roky později otevřena první firma vyrábějící splachovací toalety. Ty se využívaly především na lodích. Pro jejich rozšíření na pevnině bylo potřeba nejprve vyřešit rozvody vody a kanalizace do všech domácností.A co veřejná WC?
V roce 69 římský císař Vespasianus díky vyspělosti své kultury přilepšuje státní kase - zdaněním používání veřejných toalet. Ty se již léta zřizují v postranních uličkách či v průchodech domů. Po pádu Římské říše došlo k zániku starořímských veřejných záchodků. K jejich znovuobnovení bylo potřeba dlouhých třináct století, než mohou být znovu otevřeny – a to anglickou Společností pro umění roku 1852 v Londýně. První veřejné splachovací toalety byly vystavěny ve Fleet Street v Londýně a byly určené výhradně pánům. Dámy se dočkaly svých WC o něco později v Bedford Street. Ovšem tak jako velká část geniálních nápadů i tento zůstal ve své době nepochopen. Navzdory masivní reklamní kampani (bylo rozdáno 50 000 letáčků obsahujících vysvětlení, k čemu zařízení slouží) se očekávaný zisk nedostavuje - v průběhu prvního roku provozu veřejné toalety navštěvuje pouze 82 lidí.Záchod jako výtah?
Londýn byl průkopníkem v zavádění veřejných WC již dříve a v dnešní době tomu není jinak. V tamější čtvrti Westminster zavedli pisoáry, které nevyžadují žádnou obsluhu a automaticky večer vyjedou zpod chodníku. Zařízení s obchodním jménem "UriLift" ve dne mizí pod chodníkem, a nekazí tak výhled na památky. V noci slouží mužům potácejícím se z hospod, kteří si jinak klidně ulevují i u zdi Národní galerie na Trafalgarském náměstí.Hit současnost? Sprchovací toalety
Člověk chce být za každou cenu jako v bavlnce, a to i na toaletě. Ti nejnáročnější z nás sáhnou při vybavování koupelny po sprchovací toaletě – tedy po kombinací klasického WC a bidetu. I když u těch nejlepších kusů musíte sáhnout hluboko do kapsy (nejdražší modely stojí více než 100 000 Kč), výsledek stojí za to. Co všechno umí?-
odsávač pachů naprosto spolehlivě zabrání jejich proniknutí do interiéru koupelny (spustí se ihned po dosednutí)
- po stisknutí tlačítka se spustí oplachování (plný, měkký a temperovaný proud vody provede náležitou očistu anální oblasti) a sušení (fén Vás osuší proudem příjemně teplého vzduchu)
- bonus: automatické (a tiché!) sklopení prkénka a následná očista toalety.
